Redakční úpravy rozhlasové četby
Redakční úprava znamená například výběr povídek nebo básní, ale také krácení textu, často tak, že se odstraní některé paralelní linie pro větší přehlednost.
Vážený pane ombudsmane,
píšu ohledně audioknihy Witold Szabłowski: Tančící medvědi z produkce Českého rozhlasu Plus. Zarazilo mě, že oproti předloze prošla dodatečnou redakční úpravou:
1. Chybí organizace kapitol, která v knize klade v jednotlivých tématech paralely mezi medvědy a společnostmi.
2. Z druhé části byly vynechány reportáže z Polska (tematické vesnice), Ukrajiny (pašeráctví), Řecka (neoliberální politika škrtů) a Gruzie (Stalin).
O těchto změnách není posluchač explicitně vyrozuměn.
Kromě zhoršeného (aspoň v mém případě) zážitku se nevyhnutelně nabízí otázka, podle jakého klíče byly tyto kapitoly vynechány. Zvláště s ohledem na některé motivy v nich obsažené.
(Již dříve např. u knihy Volodymyra Vjatrovyče Ukrajinské 20. století nebyla ani zmíněna kontroverze spojená s autorovou historickou prací týkající se OUN.)
S pozdravem
D. K.
_______________________________________________________________________
Vážený pane,
děkuji Vám za dopis. Rozhlasovou četbu z knihy, kterou zmiňujete, jsem poslouchal, aniž bych znal její původní publikovanou verzi, takže jsem neměl s čím srovnávat. Proto jsem si Vaše výhrady se zájmem přečetl. Dovolte, abych Vám k nim – a zároveň obecně k tématu – napsal několik svých poznámek.
Četba z literárního díla neznamená automaticky četbu celého textu. Dnes se audioverze kompletního znění knih objevují častěji než dříve, ale vedle toho stále vznikají redakčně upravené četby. Redakční úprava znamená například výběr povídek nebo básní, ale také krácení textu, často tak, že se odstraní některé paralelní linie pro větší přehlednost. Vždy jde o míru a účelnost úprav. Mohu Vám to přiblížit na příkladu zmíněné knihy. Pro rozhlasovou četbu byl vypuštěn například text o Gruzii. Nestalo se tak z politických důvodů – pokud už bychom připustili takovou motivaci, v tom případě by bylo jednodušší vůbec se knihou nezabývat, nabízejí se tisíce jiných titulů. Ty důvody jsou dramaturgické. Celá četba totiž byla založena na hlase jednoho mužského vypravěče – ale u gruzínského dílu by to nešlo. Ten text vůbec nemá vypravěče jako ostatní kapitoly Tančících medvědů, střídá se v něm vyprávění několika žen, takže by se v závěru četby změnilo dramaturgické pojetí a na tuto poslední část by se angažovalo několik hereček. Na okraj poznamenávám sdělení dramaturgyně četby Aleny Blažejovské, že autorka rozhlasové úpravy je polskými autory v dlouhodobém pracovním kontaktu a o adaptacích pro rozhlas s nimi osobně jedná.
Je fakt, že o rozhlasových četbách se vedou debaty již desítky let. Své zastánce má přesvědčení, že jedinou cestou je četba kompletního textu, svého času se dokonce zvažovala možnost, že jedinou přípustnou variantou je autorská četba, protože herecká interpretace už vnucuje posluchači pohled třetí osoby. Své zastánce má ale také dramaturgická úprava textu, protože poslech není četba: zatímco v textu se čtenář může vrátit během pár vteřin k místu, které mu není jasné apod., četba lineárně pokračuje dál. Zkrátka – je to téma neuzavřené, které se vyvíjí v čase, a je potřeba vždy znát celý kontext věci.
Zcela jistě prosím za touto rozhlasovou úpravou nehledejte jiné důvody než „provozní“, tedy dramaturgické. O jejich vhodnosti či míře je možno samozřejmě diskutovat. Já velmi rád předám dramaturgii slovesných pořadů Vaše kritické komentáře, považuji je za užitečnou zpětnou vazbu.
S pozdravem
PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu
