1. díl seriálu o žonglování

28. listopad 2002

Jednu říjnovou neděli se Joniva rozhodla pozvat si na dopolední vstávání do Radia partičku lidí, kteří dělají pouliční divadlo, tedy řečeno jinými slovy žonglují (a to téměř se vším), polykají oheň (specilně Jafi) a mají rádi všechno umění, které se odehrává na ulici. Úplnou exkluzivitou potom byla live miniškola žonglování přímo ve studiu Českého rozhlasu, o což někteří z vás přišli, ale nevěšte hlavu, pokračování živého žonglkurzu už připravujeme. A teď něco z toho, o čem Vašek, Jafi, Míša a Honza v nedělním Radiu mluvili: tedy začíná první díl seriálu o žonglování, dneska hlavně o jeho historii a drobných "výchylkách".

Joniva: Co vás na žonglování tak dostalo?
Vašek
: To je spíš záležitostí činů, nejdříve vás to musí nadchnout, když to vidíte, a potom už jenom zkoušet a zkoušet. Pro někoho je to hobby, pro někoho práce, pro někoho relaxace, meditace, někdo to bere jako umění, někdo jako sport, každý si v tom může najít svůj vlastní směr.
Jafi: Pro mě je to kromě seberealizace i jistá část výdělku...

00026154.jpeg

Joniva: Kdo nežongluje, možná si tuhle činnost bude spojovat s klaunstvím, kejklířstvím, cirkusy, prostě s tím obrázkem žonglování z počátku minulého století...
Honza: S tím to má určitě hodně společného, i když teď už se žonglování dostává mimo cirkus, je to hodně otevřená záležitost pro všechny lidi...
Joniva: Historie pouličního divadla je velmi dlouhá, odkud kam se toto umění za léta praktikování dostalo?
Jafi: Už ve starém Římě platilo: dejte lidem chléb a hry. Chléb, to je jasný, jíst je třeba. No ale lidé se chtějí i bavit, čím, to tady nebudu rozebírat. Jenom bych chtěl připomenout, že žonglování je jenom část pouličního divadla, ale dneska je nejviditelnější. Už kdysi dávno, když starý Tespis přitáhl starou káru do Atén, se začalo podle mytologie vyvíjet divadlo. Vznikla seriózní odnož divadla, ale na druhé samozřejmě i ta neseriózní. Neseriózní, pouliční divadlo dělali baviči, žongléři, jokulátoři. Dlouhou dobu něco zkoušeli a pak si řekli: tak teď to testnu, jestli to lidi vezmou a hodí mi penízky, nebo mě ukamenujou. Když se přesuneme do středověku, tam už přicházejí celé party, celá bratrstva bavičů, klaunů, komediantů - řečeno malinko pejorativně - na šlechtická sídla a předvádějí svoje umění. A z jedné odnože této zábavy vzniká v renesanci commedia dell arte... Protože schopnost lidu bavit se za ta staletí nezakrněla, tihle umělci přežili veškeré možné katastrofy: mory, války, neválky, lásky, nelásky, úplně všechno a dneska jsou tady s námi.

Joniva: V Česku bylo žonglování velmi populární ve 20. letech minulého století, takže leckterá naše babička prý uměla hezky zacházet s diabolem...
Vašek
: V těch dvacátých letech právě cirkusy zažívaly velký rozkvět, který potom zničily války, a potom už to bylo horší a horší, byly státní cirkusy atd. Ale v těch dvacátých letech bylo žonglování opravdu hodně populární a s těmi babičkami bych tipoval, že to bude pravda. No a teď zažíváme renesanci dvacátých let a žonglování je opět velmi oblíbené.
Jafi: Když se podíváme do historie, dobu, ve které se život lidí upíná k věcem božským, vždycky střídá doba, kdy se lidé upínají k věcem světským. Začneme gotikou - sepnuté ruce, potom renesance - uvolnění. A v těch dvacátých letech, to jsi řekla úplně přesně, vznikla svobodná republika, Češi shodili jařmo jakéhosi impéria - nechci se teď bavit o tom, jestli to bylo dobře..., že teď musím jezdit k moři s pasem, ano, jsem monarchista :o), ale abych se vrátil: v době první republiky vznikly svobody, potom ale válka, režim, omezování a nyní zase renesance, ta sinusoida jde nahoru a doufám, že půjde nahoru ještě dlouho.

00026155.jpeg

Joniva: Když se na vás podívám, mám vás spojené s určitým životním stylem a s určitými akcemi, žonglérskými workshopy. Ale na internetu jsem dneska našla stránky jednoho kouzelníka-žongléra, který nabízí vystoupení na nejrůznějších společenských akcích a soukromých večírcích a slibuje, že uvidíte nejdříve žonglování s pěti míčky, potom s talířem a zavázanýma očima. Tento pán mně připadal spíše jako někdo, koho si paní ředitelky zvaly v době, kdy jsem chodila na základku, do tělocvičny, aby pro děti udělal kouzelnickou show, plnou napětí. Jak je podle vás rozdílný svět váš a tohoto pána?
Míša: Určitě je v tom rozdíl, když se tento pán takto předvádí a nabízí, oproti tomu, co k tomuto umění cítím já. Pro mě je to životní styl, i když časem se to stalo i mou prací - nevydělávám si sice přímo žonglováním, ale v této oblasti pracuju. Je to ale otázka pro každého z nás, co tady sedíme, a taky pro každého, kdo žongluje. My to prostě podáváme a prodáváme jinak než ten pán.
Joniva: Setkáte se s takovými lidmi na nějakých akcích? Nebo se vaše přístupy liší natolik, že v praxi vůbec neprobíhá setkávání s takovými lidmi?
Honza: Na naše akce určitě chodí i takovíto pánové, kteří se žonglováním živí, ale v podstatě proti nim nic nemáme.
Vašek: Já si myslím, že je to jenom pro dobro věci, že taková různorodost je. Kdyby to všichni dělali stejně, za chvíli by se to okoukalo.

Joniva: Já jsem se ptala, jestli se dá žonglování brát jako sport, a na Slovensku existuje disciplína (Slovensko je její kolébkou) s názvem silové a vytrvalostní žonglování. O co jde?
Míša: Já pocházím z Bratislavy a můžu potvrdit, že na Slovensku se tato disciplína zrodila. Jde o klasické žonglování s těžkými koulemi. Používají se ocelové koule nad 1 kilo.
Vašek: To je atletická záležitost. Já jsem mluvil s člověkem, co to dělá, a ten hází s normálními vrhacími koulemi. Nejtěžší koule, se kterou hází, má přesnou váhu podle středověkých her, a to je 7 a čtvrt kila. Hází se jenom základní kaskáda se třemi koulemi, nejede se moc na triky, spíš na výdrž.
Joniva: Jak dlouho se to dá vydržet?
Vašek: Já jsem to zkoušel asi dvě minuty v kuse s tříkilovými koulemi a ono je to opravdu dost namáhavý. Dáváš totiž zabrat úplně jiným svalům než obvykle při žonglování.
Jafi: No já jsem si říkal, proč máš teď ruce až ke kolenům...
Joniva: Takže potom se není co divit, že některé z výkonů silového a vytrvalostního žonglování byly zapsány do Guinessovy knihy rekordů, tedy ne těch Vaškových...

Joniva: Protože při nedělním Radiu někteří z vás vstávají, hrajeme vám k tomu co nejpříjemnější hudbu. A než jsme takovou jednu zahráli, zeptala jsem se, jaká hudba se pojí k pouličnímu divadlu a žonglování.
Honza: K pouličnímu divadlu se samozřejmě pojí trochu jiná hudba než k žonglování, to je už spojené se zábavou mladých lidí, je to hodně různorodý.
Jafi: Já bych to zkonkretizoval: kdybych říkal něco, co nemám, tak mě, Jonivo, zaraž. Nemyslím do země, ale ve slovu.
Joniva: Jafi, já myslím, že i kdybych se při nejlepší vůli snažila, asi by se mi to nepovedlo... Můžeme to ale zkusit během písničky...
Vašek: Pro upřesnění Jafi má 145 kilo a téměř 2 metry.
Jafi: Tak to není: mám přes 2 metry a necelých 145 kilo. Ale k hudbě: já tady s Vaškem spolupracuju a máme připravené vystoupení, kde hrajeme hudbu ze skotského muzikálu Lord of the Rings, potom Rammstein a Manu Chao. To jen na ukázku té různorodosti.
Míša: A abychom to doplnili, ve vysílání teď bude následovat slovenský Polemic.

00026156.jpeg

Joniva: Polemic dohrál a my jsme dál vysílali. Mluvili jsme o tom, jak vypadají vystoupení mých hostů, ale to si v textové podobě necháme až na příště. Každopádně si ale na našich oldschoolových vlnách ČRo6 nalaďte živě nedělní Radium (od 11:10 do 12:00 na AM 1233, 1287, 1071) s Jonivou. V dalších dílech seriálu o žonglování se mimo jiné dozvíte, jaké to je, když je při fireshow na pódiu ohně víc, než by si polykači ohňů přáli a než je v jejich silách ovládat, ale taky třeba to, jak a s čím začít žonglovat.

Spustit audio