Adam Černý: Britská vláda má k podpoře Ukrajiny domácí důvody
Od svého nástupu do funkce ukazuje britský premiér Rishi Sunak, že co se týče podpory napadené Ukrajině, hodlá v této linii pokračovat, možná i přitvrdit.
Každý nový předseda vlády musí předvést, zda mu boty po jeho předchůdcích nejsou příliš velké neboli zda bude alespoň tak dobrý, ne-li dokonce lepší než oni. Stejnou otázku si nutně kladli i Ukrajinci poté, co se letos v londýnské Downing Street číslo 10 střídali vůdci britských konzervativců jak svatí na orloji.
Čtěte také
Ukrajinci k tomu měli a mají pádný důvod, protože Boris Johnson na jaře, od prvních dní otevřené ruské agrese vůči Ukrajině, tento válečný akt provedený v rozporu s mezinárodním právem rozhodně odsuzoval a rozhodl o konkrétních dodávkách zbraní i humanitárního materiálu vládě v Kyjevě.
Když prezident Volodymyr Zelenskyj sledoval příchod Johnsonovy nástupkyně Liz Trussové a po ní Rishiho Sunaka, musel se ptát, zda britská podpora Ukrajině nepoleví, zvláště když se na případu Liz Trussové ukázalo, že ekonomické potíže dokážou předsedkyni vlády Jejího Veličenstva během pár dní zlomit politický vaz.
Čtěte také
Svou cestou do Kyjeva dal Rishi Sunak najevo, že hodlá v dosavadní linii nejen vytrvat, ale možná ji i kvalitativně překročit. Při své návštěvě ohlásil další vojenskou pomoc ve výši 50 milionů liber, zahrnující hlavně prostředky protivzdušné obrany, aby Ukrajina mohla lépe čelit nynějším masivním náletům ruských raket a bomb, které mají za cíl ničit především energetickou infrastrukturu a poškodit tak v době nastupujících mrazů co nejvíce civilní obyvatelstvo. Nyní jako pomoc poprvé ze Západu dorazí vojenské vrtulníky.
Dva příklady
K tomu, že si Spojené království udržuje druhé místo mezi zeměmi podporujícími napadenou Ukrajinu, existují velmi pádné domácí důvody. Jednak s vládní politikou v tomto ohledu souhlasí labouristická opozice, jednak Britové mají v živé paměti dva příklady agresivní putinovské politiky přímo na domácí půdě.
Čtěte také
Byl to případ bývalého příslušníka ruské tajné služby FSB Alexandra Litviněnka, který se doma stal nepohodlným poté, co veřejně kritizoval pochybné praktiky této tajné služby, a který byl v Londýně v roce 2006 otráven radioaktivním poloniem, které mu přidali do čaje při schůzce dva agenti FSB vyslaní z Moskvy.
Vraždou na území cizího státu byl i útok na někdejšího vysoce postaveného důstojníka GRU a dvojitého agenta Sergeje Skripala před čtyřmi lety, který byl otráven vysoce účinným jedem novičok rovněž agenty vyslanými FSB.
Zvláště druhý případ vyvolal velkou odezvu. V Salisbury byli vedle Skripala a jeho dcery Julije jedem z odhozené lahvičky zasaženi i zcela nevinní lidé a až do doby, než se podařilo povahu útoku vyšetřit, žilo více než čtyřicetitisícové město v obavách, koho ještě může otravná látka zasáhnout. I kvůli těmto zážitkům měla a má britská vláda v čele s Borisem Johnsonem nebo nyní Rishim Sunakem při pomoci Ukrajině širokou podporu veřejnosti.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
