Adam Černý: Královna, která si nevybrala svůj osud
Když se král Edward VIII. krátce po svém nástupu na trůn v roce 1936 rozhodl, že požádá o ruku rozvedenou Američanku Wallis Simpsonovou, nemohl tušit, že jej to bude stát panovnický titul, natožpak, aby dohlédl, jaký osud tak připraví svému mladšímu bratrovi Albertovi, který jako jeho nástupce přijal jméno Jiří VI. a který stál v čele monarchie v časech druhé světové války.
Nejen to. Nepřímo tím do značné míry předurčil osud jednoho děvčete, kterému v té době bylo deset let.
Čtěte také
Tím děvčetem byla dcera nového, nečekaného panovníka Alžběta, kterou Edward VIII. svou abdikací posunul do přímé následnické linie. Tehdy si ještě nemohla představit, kdy a za jakých okolností se dostane na trůn Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.
Na rozdíl od svého otce, který se po svém starším bratru musel ujmout královských povinností takřka nepřipraven, protože se s ním jako s následníkem ani nepočítalo, dostala alespoň nějaký čas se na svou životní roli připravovat.
Smysl pro povinnost
Přesto, když po nečekané smrti svého otce nastupovala na trůn, bylo jí pouhých 25 let a první předseda vlády Jejího Veličenstva, s nímž měla co do činění, nebyl nikdo jiný než Winston Churchill, který ve svých takřka 80 letech měl za sebou oslnivou kariéru politika, který pomohl zemi v druhé světové válce porazit nacistické Německo a který se navíc se po trpkém ponížení voliči z léta 1945 o šest roků později dokázal vrátit do premiérského úřadu.
Jak se tehdy mohla cítit mladá panovnice, která o trůn neusilovala a která se na něj dostala až po smrti svého otce? Pomáhala jí důležitá vlastnost, jejíž význam vynikal postupně, jak před ní jeden za druhým defilovalo tucet premiérů a tři premiérky. Alžběta II. silně vnímala závazek svých panovnických povinností, které jako celek chápala coby službu své zemi.
Proto dokázala na veřejnosti vystupovat umírněně, a když s někým promluvila, při konverzaci budila dojem nepředstírané pozornosti. To, co mohlo na první pohled působit jako jistá odtažitost, se časem stávalo oceňovanou zdrženlivostí. Ta byla vystavena asi největší zkoušce, když ji až premiér Tony Blair přesvědčil, že musí dát veřejně najevo soustrast s úmrtím své tehdy již bývalé snachy, princezny Diany, s níž ji zvláště od rozchodu následnického páru nepojily zrovna srdečné vztahy.
I tento kritický moment nakonec zvládla, protože nad osobními pocity v ní nakonec převážil smysl pro povinnost, závazek sloužit vlasti, který veřejně vyslovila už ve svých jednadvaceti letech, ještě před svým nástupem na trůn. Královna Alžběta si svůj osud si nevybrala, o to obdivuhodnější je, jak jej dokázala naplnit.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
