Alois Jirásek: Matka. Smutný příběh o netoleranci, bezpráví a zvůli v Čechách počátku 18. století
V roce 1722 se odehrává příběh povídky Matka, kterou napsal Alois Jirásek. Vypráví o době, kdy se u nás dekretem císaře Karla VI. ještě prohloubilo pronásledování Romů.
Už na konci 17. století byli Romové na celém území habsburské říše považováni za psance. Jejich pobyt na území byl nelegální a neměli žádná práva. Romský muž mohl být na potkání beztrestně zabit, po roce 1721 mohly být takto „trestány“ i romské ženy. K pronásledování příslušníka nežádoucího etnika bylo tehdy možno využít i vojsko.
Nežádoucí osobou se v Jiráskově povídce stala mladá Cecila, která přišla s malou dcerkou na zádech z Kladska do Čech, aby tam našla svého muže.
„Zapíráš. – Víš-li, jaký trest ustanoven cikánům, kteří odjinud do Čech přicházejí?“
Pokynula slabě hlavou. Pak hleděla do země. Aktuár sáhl po nějakém archu tištěném a hledě do písma a pak přes kované brejle na cikánku, mluvil zvolna, důrazně:
„Dříve byla každému cikánu ustanovena šibenice, cikánce uříznutí pravého ucha, metlou vymrskání a byla ze země vyhnána. Ale nejvyšším patentem J. M. C. a Král. loni vydaným trest ten nyní je ostřejší a dle toho,“ a tu se k právu obrátil, „navrhuji, aby Cecila Janáčová, cikánka, byla trestána smrtí provazem, dítě pak její aby bylo dáno do obecního špitálu na křesťanské a mravné vychování.“ Cecila sebou trhla, zbledla a rty ztratily barvu.
Povídka Matka vyšla poprvé ve Velkém slovanském kalendáři v roce 1881. Rozhlasovou podobu dostala v roce 1976, kdy ji v režii Jany Bezdíčkové načetl herec Jaromír Spal.
Jiráskova studijní cesta po jižních Čechách
V roce 1876 doputoval autor řady historických románů Alois Jirásek do jižních Čech. Navštívil Vimperk a Husinec. Napsal: „Tenkrát poprvé jsem stanul v sedničce, ve kteréž, dle pověsti, se narodil Hus… Chudá světnička; ale v úctě a ne bez pohnutí stanul jsem pod jejím nízkým stropem, a stál jsem v ní jako v posvátné místnosti.“
Jeho další cesta vedla do Prachatic, na hrad Helfenburk, do Strunkovic, Bavorova, Vodňan, Chelčic, Budějovic, Krumlova, Třeboně, Tábora a Milevska. V Milevsku se sešel s malířem E. K. Liškou, jehož strýc, správce milevského klášterního panství, se stal předobrazem aktuára Roubínka z Filosovské historie.
A pak zajel Jirásek na Zvíkov, který ho okouzlil: „Zvíkov! Vyvstal tu přede mnou tak náhle, znenadání a vyzářený zapadajícím sluncem. Sám sebou byl úchvatný; slavná pak minulost, jak na ni hleděla mysl tenkráte ještě očarovaná kouzlem romantiky, rozněcovala obdiv v nadšení. Po Liticích tu nový, mohutný dojem, k němuž přibyl po mnohých letech třetí, podobný, na Slovensku v Uhrách, když putuje za „Bratrstvem“, vstupoval jsem do horské pevnosti, do rozvalin hradu Muráňského. A tady na Zvíkově jsme měli nocovat! Tenkráte to bylo ještě možná.“
Související
-
Alois Jirásek: Filosofská historie. Příběh o mládí, studentských láskách i vlastenectví
O životě studentů filosofického ústavu v Litomyšli ve 40. letech 19. století vypráví novela Aloise Jiráska. Jeho hrdinové zažijí první lásky, rebelii i velké vlastenectví.
-
Babička Boženy Němcové je jako povinná četba na druhém stupni úplně nevhodná, říká knihovnice
Před 200 lety, 4. února 1820, se narodila spisovatelka Božena Němcová. Její nejslavnější román Babička je ale dnes poměrně rozporuplnou položkou v seznamech povinné četby.
-
Před sto lety začala Horní Planá používat český název. K výročí tu odhalili lavičky dvou spisovatelů
Vypadají jako gauč a otevřená kniha. Na dvě nové pamětní lavičky spisovatelů Adalberta Stiftera a Ivana Nového mohou usednout turisté v Horní Plané na Českokrumlovsku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.