Alois Jirásek: Matka. Smutný příběh o netoleranci, bezpráví a zvůli v Čechách počátku 18. století

29. srpen 2021

V roce 1722 se odehrává příběh povídky Matka, kterou napsal Alois Jirásek. Vypráví o době, kdy se u nás dekretem císaře Karla VI. ještě prohloubilo pronásledování Romů.

Čte: Jaromír Spal
Připravila: Dagmar Jaklová-Otavová
Napsal: Alois Jirásek
Režie: Jana Bezdíčková
Natočeno: v roce 1976

Už na konci 17. století byli Romové na celém území habsburské říše považováni za psance. Jejich pobyt na území byl nelegální a neměli žádná práva. Romský muž mohl být na potkání beztrestně zabit, po roce 1721 mohly být takto „trestány“ i romské ženy. K pronásledování příslušníka nežádoucího etnika bylo tehdy možno využít i vojsko.

Nežádoucí osobou se v Jiráskově povídce stala mladá Cecila, která přišla s malou dcerkou na zádech z Kladska do Čech, aby tam našla svého muže.

„Zapíráš. – Víš-li, jaký trest ustanoven cikánům, kteří odjinud do Čech přicházejí?“
Pokynula slabě hlavou. Pak hleděla do země. Aktuár sáhl po nějakém archu tištěném a hledě do písma a pak přes kované brejle na cikánku, mluvil zvolna, důrazně:
„Dříve byla každému cikánu ustanovena šibenice, cikánce uříznutí pravého ucha, metlou vymrskání a byla ze země vyhnána. Ale nejvyšším patentem J. M. C. a Král. loni vydaným trest ten nyní je ostřejší a dle toho,“ a tu se k právu obrátil, „navrhuji, aby Cecila Janáčová, cikánka, byla trestána smrtí provazem, dítě pak její aby bylo dáno do obecního špitálu na křesťanské a mravné vychování.“ Cecila sebou trhla, zbledla a rty ztratily barvu.

Povídka Matka vyšla poprvé ve Velkém slovanském kalendáři v roce 1881. Rozhlasovou podobu dostala v roce 1976, kdy ji v režii Jany Bezdíčkové načetl herec  Jaromír Spal.

Jiráskova studijní cesta po jižních Čechách

V roce 1876 doputoval autor řady historických románů Alois Jirásek do jižních Čech. Navštívil Vimperk a Husinec. Napsal: „Tenkrát poprvé jsem stanul v sedničce, ve kteréž, dle pověsti, se narodil Hus… Chudá světnička; ale v úctě a ne bez pohnutí stanul jsem pod jejím nízkým stropem, a stál jsem v ní jako v posvátné místnosti.“

Jeho další cesta vedla do Prachatic, na hrad Helfenburk, do Strunkovic, Bavorova, Vodňan, Chelčic, Budějovic, Krumlova, Třeboně, Tábora a Milevska. V Milevsku se sešel s malířem E. K. Liškou, jehož strýc, správce milevského klášterního panství, se stal předobrazem aktuára Roubínka z Filosovské historie.

A pak zajel Jirásek na Zvíkov, který ho okouzlil: „Zvíkov! Vyvstal tu přede mnou tak náhle, znenadání a vyzářený zapadajícím sluncem. Sám sebou byl úchvatný; slavná pak minulost, jak na ni hleděla mysl tenkráte ještě očarovaná kouzlem romantiky, rozněcovala obdiv v nadšení. Po Liticích tu nový, mohutný dojem, k němuž přibyl po mnohých letech třetí, podobný, na Slovensku v Uhrách, když putuje za „Bratrstvem“, vstupoval jsem do horské pevnosti, do rozvalin hradu Muráňského. A tady na Zvíkově jsme měli nocovat! Tenkráte to bylo ještě možná.“

Spustit audio

Související