Apple a Google pracují na aplikacích pro trasování nemocných. Pomoc, nebo noční můra ochrany soukromí, ptá se server Politico

30. duben 2020

Server Politico se věnuje vlivu koronavirové krize na práva pacientů. Co se může jevit jako nejlepší možnost pro ochranu veřejného zdraví, je ale současně noční můrou z hlediska ochrany soukromí.

Čtěte také

Politico píše, že většina Američanů podle průzkumů podporuje možnost sledování nakažených v reálním čase, a to přes obecné obavy z narušování soukromí. Pandemie mění náš pohled na svět v mnoha směrech, ale silný tlak na sběr zdravotních dat ve jménu zastavení šíření koronaviru může mít dlouhodobé důsledky, varuje server.

Vlády v současnosti často informují o tom, kde se koronavirus objevil a kde se někteří lidé nakazili. Takové informace jsou na jednu stranu užitečné, ale současně mohou vést ke stigmatizaci a nenávistným projevům. Ostatně, o takových případech se lze dočíst v řadě médií z různých zemí. O dalších problematických bodech masivního využívání moderních technologií v době koronavirové a po ní se dočtete na serveru Politico.

Španělé mění metodiku

Ve světě se už z covidu-19 vyléčil téměř milion lidí. Nejvíce vyléčených má Španělsko (cca 133 tisíc; víc než 6 tisíc uzdravených za den). Informoval o tom deník El País. Španělsko ale zároveň změnilo metodiku sčítání nakažených.

Čtěte také

Úřady v zemi začaly od tohoto týdne uvádět jen případy potvrzené testem PCR. I tak je země v žebříčku počtu nakažených na druhém místě, za Spojenými státy. V zemi se ale situace zlepšuje, nejhorší byla na přelomu března a dubna, kdy s potvrzenou nákazou umíraly denně stovky lidí. Španělská vláda pak v úterý oznámila, že od 4. května začne uvolňovat zavedená bezpečnostní opatření, která přijala v polovině dubna. 

Změny ve vedení statistik provedla také Velká Británie. Začala započítávat i zemřelé mimo nemocnice, takže skokově narostl počet zemřelých, a to o téměř 4,5 tisíce. Země tak má po Itálii druhý nejvyšší počet obětí v Evropě.

Německo varuje před cestováním 

Německo varovalo před cestami za hranice. Původně mělo platnost do konce dubna, teď ale tamní úřady varování prodloužily do půlky června. Podle průzkumu institutu YouGov skoro polovina Němců ani nechce, aby se letos kvůli dovoleným hranice otevřely.

Čtěte také

Ministr vnitra Horst Seehofer chce také dohodnout prodloužení hraničních kontrol s Rakouskem, Francií, Švýcarskem, Lucemburskem a Dánskem, a to do 15. května. Na hranicích s Českem byly dřív kontroly z české strany. Vláda ale minulý týden zrušila omezení pohybu a otevřela hranice. Německo proto zvažovalo zavedení svých kontrol, nakonec od toho ale ustoupilo. Do země ale přesto nevycestujete, pokud nemáte občanství, trvalý pobyt nebo potřebné pracovních povolení.

Jak se cítíte při videohovorech?

Možná, že se cítíte trochu trapně, a k tomu vás tenhle druh konverzace jaksi nenaplňuje, předvídá komentátor The New York Times. Prostřednictvím videohovorů v poslední době udržujeme sociální kontakt s blízkými, pořádáme pracovní schůzky a dokonce se tak děti i učí. Možností, jak technologii využít, je celá řada. Tato podoba komunikace má ale svá úskalí.

Čtěte také

Psychologové a neurovědci varují, že zpoždění přenosu a jeho další technické nedokonalosti mohou vést k pocitům izolace a úzkosti. Jak píší New York Times, vady v přenosu obrazu  ať už zjevné, nebo vědomě nepostřehnutelné – matou naše vnímání. Náš mozek se snaží mezery a chyby zalepit. Výsledkem může být neklid a neschopnost plně se soustředit. Následuje nástup pocitu únavy, aniž bychom věděli z čeho.

Jedním z důvodů je to, že video velmi komplikuje čtení výrazu obličeje – při kontaktu tváří v tvář si to ani neuvědomujeme, ale je to velmi důležitá složka komunikace. Její absence ztěžuje rozpoznat emoce druhého a zapojit empatii. V konečném důsledku je pak náročné předvídat reakce protějšku, a na to lidský mozek není zvyklý. Obyčejný telefonát je zkrátka podle vědců někdy lepší volbou, uzavírají New York Times.

Některým krize svědčí

Britský The Guardian píše naopak o tom, že některým lidem současná koronavirová krize a zastavení jinak běžného každodenního shonu nejenže nevadí, ale dokonce svědčí. Může se to zdát nemístné, když uvažujeme o počtu obětí nemoci nebo zástupech lidí, kteří ze dne na den přišli o práci a nemají jak uživit sebe a rodinu. Část lidí s narušeným duševním zdravím si ale v aktuálních podmínkách vede lépe než dřív.

Čtěte také

The Guardian uvádí příklad ženy ve středním věku, která trpí obsedantně kompulzivní poruchou a sociální úzkostí. Reportérce deníku se svěřila, že je to jako by se svět víc přiblížil jejímu vlastnímu rytmu života. Strach z kontaminace a potřeba mýt si pořád ruce najednou nejsou nijak mimořádné. Ba naopak, v době všeobecného strachu z nákazy koronavirem jde, dalo by se říct, o „mainstreamové“ chování.

V mnoha směrech se ale ulevilo i lidem bez duševních problémů. Guardianu to řekla Daisy Fancourtová z University College London, která vede výzkum psychologických a sociálních dopadů pandemie koronaviru. Dosavadní výsledky založené na průzkumu více než 70 tisíc lidí ukazují, že v uplynulých několika týdnech se lidé začali cítit šťastnější.

Míra úzkosti se u respondentů snížila, a to jak u zdravých jedinců, tak u psychiatrických pacientů. Otázkou do budoucna zůstává, jestli se s dalším trváním krizových opatření situace nezačne obracet a jestli si lidé dokážou alespoň některé příznivé okolnosti udržet i po konci pandemie.

Víc si poslechněte v audiozáznamu.

autoři: Martina Mašková , Ladislav Dvořák , Kateřina Havlíková , lup
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.