Apse: Deska týdne pod klenbou zvuku

19. říjen 2009

Kapela Apse z amerického Connecticutu už sice existuje dobrých deset let, nicméně 20. října vychází jejich teprve druhé dlouhohrající album nazvané Climb Up.

Mezi lety 2001 a 2005 vydal eklektický soubor, jehož sestava se postupem času několikrát proměnila, čtyři EPíčka: po prvním, bezejmenném opusu se Apse našli především v komplikovanějších, spletitějších kompozicích s rafinovanou strukturou. Zatímco skladby na druhém Cloud EP (2002) znějí víc jako orchestrální suity než rockové singly, následující minialbum Three Dialogues už představuje manévr směrem k stravitelnějším polohám. Poprvé se tu vyskytují vokály, které do hutných atmosfér vnášejí popový rozměr, každá ze tří skladeb zároveň představuje jiné žánrové vymezení.

V roce 2003 se Apse upsali španělskému labelu Acuarela Discos; na něm vyšlo i nejvydařenější pětatřicetiminutové Apse EP, po jehož úspěchu následovala dvě kratší americká turné. Zlomovým materiálem se stal dlouhohrající debut Spirit, který ze všeho nejvíc evokuje jednolitý proud originálních rytmických vzorů a zvukových barev. Éterická hmota složená z jemných melodií, nečekaných žánrových přechodů, héliových vokálů a ambientní mlhy, upomíná na díla krautrockových legend (Can, Neu!), post-rockových pionýrů (Sigur Rós či Tortoise) i nadstylových "tribal" šamanů (Animal Collective, Liars). Tahle jako vesmír se rozpínající muzika ideálně pasuje do sluchátek, k nekonečným nocím, neúprosnému mrazivému vichru a ubíhajícím mrakům.

Ve své hudební strategii, jejíž součástí je koncept hudby jako jedné dlouhé nekončící katarze, pokračují Apse na své aktuální desce Climb Up jen zčásti; eklekticismus jim ale vydržel. Už úvodní tři tracky v čele Blown Doors otevírají dveře hned do několika světů zároveň: z shoegazových rifů se vylupuje přítulné disko, z punkových zpěvů se volně vyklene dub s ambientními prvky. Pod klenbu kapely Apse jako by se vešlo takřka cokoli - a přece výsledný pocit nepáchne předvádivostí a kalkulem.

01017435.jpeg
Spustit audio