Bagatelizujeme odposlechy, nebo jsme příliš hysteričtí? Evropská unie sice s ústavou, ale bez komise.

Přehled příspěvků

Barbora Kroužková: Prezident Václav Klaus jednal s premiérem Stanislavem Grossem o odposleších. Hlava státu varuje před bagatelizací, předseda vláda před hysterií.

Protože designovaný předseda José Barroso nakonec nepředstoupil před Evropský parlament, nemá Evropská unie novou komisi. Zato ale v Říme její špičky podepsaly ústavu.

Tlustou čáru za minulostí chce prezident Václav Klaus. O smíření s minulostí mluvil 28. října na Pražském hradě.

To jsou některé události tohoto týdne. Podrobně teď o nich víc. Dobrý poslech přeje Barbora Kroužková.

Duel

Barbora Kroužková: Odposlechy i tento týden zaměstnávaly naši politickou scénu. Prezident si kvůli nim dokonce pozval premiéra Stanislava Grosse. Mluvili spolu, ale společnou řeč nenašli. Václav Klaus varuje před bagatelizací a dál si myslí, že by měl z funkce odejít policejní prezident Jiří Kolář. Premiér Stanislav Gross varuje před hysterií a oznámil, že policejní šéf zůstává. Prezidenta Václava Klause se hluboce dotklo, že mu to Stanislav Gross osobně při úterní schůzce nesdělil. A o odposleších je i následující debata. Ve studiu se mnou jsou dva poslanci, Jiří Bílý z ODS, předseda komise pro kontrolu odposlechů a sociální demokrat Zdeněk Koudelka, místopředseda ústavně právního výboru. Dobrý den, pánové.

Host (Jiří Bílý): Dobrý den.

Host (Zdeněk Koudelka): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Počet odposlechů u nás výrazně roste, je to fakt, který potvrdila i čísla policejního prezídia. Je to skandální, pan poslanec Bílý.

Host (Jiří Bílý): Děkuji. Tyto čísla jsou alarmující, protože ve srovnání s jinými státy máme abnormální nárůst odposlechů. Čísla, které dostávám od ministra vnitra jsou toho důkazem.

Barbora Kroužková: Podle těch informací, které nabídla policie, tak v roce 2000 napíchla 5.019 telefonů, letos to za prvního půl roku bylo už 5.164 odposlouchávaných linek. Pane poslanče Koudelko, máme se bát?

Host (Zdeněk Koudelka): Já se domnívám, že ne, protože konec konců o odposleších, které jsou používány policií pro odhalování kriminální činnosti, tak o těch s konečnou platností rozhoduje soud a nemyslím teď ten soud, který odposlechy povoluje, ale ten soud, který na zásadě nich rozhoduje o trestu, případně o vině, či nevině a při zkoumání těch důkazů, které jsou soudu předloženy žalobou, tak se hodnotí nejenom jejich , ale také jestli byly získány v souladu se zákonem. Mě není známo, že by hromadně naše soudy, ať už okresní nebo krajské, když rozhodují o vině osvobozovaly obžalované z toho důvodu, že by říkaly, že odposlechy, které byly použity proti nim a na základě kterých bylo tedy něco dokázáno, tak byly získány nezákonným způsobem.

Barbora Kroužková: A ani neznepokojují například slova policejního prezidenta ve zkratce v podstatě o tom, že kdo nic nedělá, nemá se bát ani odposlechů?

Host (Zdeněk Koudelka): On řekl, že pokud ho by odposlouchávali, on by se jich nebál nebo mu by to nevadilo. Mě by to vadilo, kdybych byl odposloucháván, přesto, že jsem nic neudělal, protože jsou věci, které jsou nezákonné a pak jsou věci, které sice nejsou nezákonné, ale člověk nemá rád, když o jeho soukromí ví i jiní lidé nebo se to stává věcí veřejnou, ale znovu říkám, důležité je, jestli ty odposlechy, i kdyby to bylo menší číslo, tak přece není rozhodující, jaké číslo to je, ale jestli jsou zákonné, či jsou nezákonné.

Barbora Kroužková: Je důležité, anebo ne to číslo?

Host (Jiří Bílý): To číslo je velmi důležité, protože zákon jasně říká, kdy může být odposlech, my říkáme povolen, ale soudce nařizuje odposlech. On nepovoluje, on nařizuje a tam je to dané jasně v trestním řádu, že odposlech může být povolen, taky nařízen, jestliže to je zvlášť úmyslný trestný čin a horní hranice minimálně 8 let. To znamená, že když vememe 10 tisíc odposlechů za rok, to by znamenalo, že tady vlastně bylo těch deset tisíc, teď to trošku zjednodušuju, těch nejzávažnějších trestních činů.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, vy jste mluvil o tom, že vše je v souladu se zákonem, že o odposleších rozhodují soudci, jenomže každý soudce může žádost přezkoumávat jinak a dokonce předseda Soudcovské unie Jaromír Jirsa přiznal v Hospodářských novinách, že neví o tom, že by existoval nějaký centrální návod, jak postupovat, takže jistý prostor pro různá vysvětlení a rozhodnutí tu je.

Host (Zdeněk Koudelka): Já jsem pouze řekl, že tehdy, když na základě odposlechu dojde k trestnímu řízení a konkrétní obžalobě, že nemám indicie od soudu, že by oni tyto obžaloby zamítali z důvodu, že ty odposlechy byly nezákonné. Co se týká nějakého centrálního směřování jak mají soudy rozhodovat, to je absolutně protiústavní, to je dobře, že to tak není, protože každý soudce je vázán jenom zákonem a v rámci toho zákona má svobodu svého výkladu. Kdyby měla být nějaká centrální instrukce, tak bychom museli říci, že soudce je vázán zákonem a ještě nějakou centrální instrukcí, kterou vydává někdo a protože to naštěstí není, tak samozřejmě může dojít k tomu, protože trestná činnost je páchána v území celého státu, je u nás více soudců, tak samozřejmě může dojít k tomu, že stejně jako v absolutně dalších množině jiných případů může dojít k rozdílnému právnímu názoru a znovu říkám, rozhodující pro kontrolu těch práv lidí, já nevidím ten článek, kdy soudce nařizuje odposlech, ale ten článek, kdy na základě těch odposlechů je už podána obžaloba a konáno trestní řízení, kde konec konců nerozhoduje při tak závažných trestných činech ani jeden soudce, ale soudní senát, kde jsou i přísedící.

Barbora Kroužková: Pane poslanče.

Host (Jiří Bílý): Tak já si právě myslím, že tady může vzniknout, že nelze totiž kontrolovat vyšetřovatele, ani státního zástupce, kteří po tom předkládají soudci ke schválení, jestli nařídil odposlech, či nařídí, tady je mezera. Protože naše komise kontroluje až od toho, když dostane toto razítko od toho soudce. Tak kontrolujeme, jestli ten odposlech byl řeknu v zákonné normě, jestli byl legální. Ale my už nemůžeme kontrolovat a nikdo to nekontroluje, jestli tyto případy už od toho prvopočátku byly správné. Prosím vás, vzpomeňme si, co se dělo řeknu v padesátých letech, byly taky vykonstruované určité procesy. A kde potom soudce vlastně rozhodoval na základě řeknu umně vymyšlených důkazů. Takže i tady může vzniknout dojem, že může býti připraveno to obvinění a žádost o ten odposlech právě z nějakých jiných důvodů, to znamená i z politických zneužití a tak dále.

Barbora Kroužková: Říká poslanec Bílý z ODS. Pane poslanče Koudelko, vy jste zástupce sociální demokracie, jak reagujete na to zmínění padesátých let?

Host (Zdeněk Koudelka): Podívejte se, já vnímám přece jenom politická atmosféra v našem státě je zcela jiná, rozhodující je právě tato atmosféra, nikoliv přímo třeba znění zákonů. Náš trestní zákon, trestní řád, byť byly novelizovány, tak pocházejí z šedesátých let, tedy z období komunistického režimu a naopak v padesátých letech byly procesy i proti Miladě Horákové na podkladě zákonů z dvacátých let, z období první republiky. Takže rozhodující je politická atmosféra, rozhodující je, jestli právě soudci, kteří aplikují zákony, mají svobodu svého rozhodování, či tu svobodu nemají a když se na to podívám, tak u nás je zabezpečeno právo na spravedlivý proces v evropských standardech, což dokazuje i to, že konec konců nad námi bdí Evropský soud pro lidská práva.

Barbora Kroužková: Ano, doplňme ale, že pokud jde o kauzu Kořistka, tak se zpochybňuje práce policie, politici mluví o vážné atmosféře, padají velmi silná i vážná slova, blíží se volby, ta atmosféra konkrétně na vás působí jak, vy se odposlechů nebojíte?

Host (Zdeněk Koudelka): Podívejte se, aféra Kořistka je jedna z mnoha afér, které budou v tom, byly v tomto státě, občas zase budou někdy v budoucnu. Samozřejmě mediálně zajímavé téma...

Barbora Kroužková: Nepřijde vám tolik důležitá?

Host (Zdeněk Koudelka): Ale není to pro mě, jako pro právníka zajímavá kauza, protože na základě ní nevidím, proč by se mělo změnit jediné slovo v zákonech. Uvidíme, jak to dopadne, já se domnívám, že až to, jestli to vůbec dojde jako do nějakého stádia soudního, tato takzvaná aféra, tak se to vyřeší zcela běžným způsobem, bude to jenom čárka ve statistice.

Barbora Kroužková: Pane poslanče, vaše strana to vidí jinak.

Host (Jiří Bílý): Jestli mohu, ono právě ta kauza řeknu Kořistka po té stránce těch dvou Dalíka a Večerka, dejme tomu, že tam padlo nějaké trestné obvinění, ale přece je na tom nejdůležitější, že se do toho dostal i předseda nejsilnější opoziční strany a vlastně jeden z největších ústavních činitelů, protože místopředseda Senátu je jeden z ústavních činitelů, ten nejvyšší a právě nebyl ani vyšetřován, ani vyslýchán, nebyl ani jako svědek a tady právě si myslím, že vznik ten zlom, jestli se teda potvrdí, protože já nemohu říci, jak to bylo, ale zatím co říkají média, že byl odposlouchávám a že mu bylo vlastně vniknuto do jeho osobního konta účtu, to si myslím, že to je závažný, z toho právě mám ten strach a to jsem právě přirovnával, já nechci říkat, že jsme tady v padesátých letech, to chraň Bůh, ale přirovnával jsem, jak se nechají určité věci prostě zmanipulovat a dostat prostě ten odposlech a dostat se na nějaký informace, které se pak nechají zneužít.

Barbora Kroužková: Měl by se na tuto situaci a na to, co zmiňuje pan poslanec Bílý nějak reagovat řekněme v těch vyšších kruzích, zpochybňuje se setrvání ve funkci, pokud jde o Jiřího Koláře, myslím tím, že prezident má jiný názor, než ministr vnitra a premiér, jaký dopad to vůbec má na politickou scénu, pane poslanče?

Host (Zdeněk Koudelka): Tak to, že prezident má jiný názor, než předseda vlády nebo ministr vnitra je logické tehdy, když prezident a tito funkcionáři nebo kterýkoliv jiný funkcionář jsou z jiného politického tábora, to se prostě stává, je to v demokracii běžné a není to nic výjimečného.

Barbora Kroužková: Prezident ale, dovolím si to tvrdit, nemluvil z nějaké stranické pozice, ale spíš hovořil obecně o té atmosféře a o odposleších.

Host (Zdeněk Koudelka): Žádný prezident na světě, když je prezident, nemluví ze stranické pozice, ale vždycky hovoří jako prezident státu, ale samozřejmě v jeho názorech na politiku je zastoupeno i určité jeho ideové prostředí, určité jeho myšlenkové názory, to je logické, to je normální, stejně tak jedná předseda vlády, stejně tak jedná ministr, či poslanec.

Barbora Kroužková: Vy tu kauzu, jak kauzu Kořistka, tak nyní obecně odposlechy, berete jako kauzu rozdělenou podle politické příslušnosti jednotlivých aktérů?

Host (Zdeněk Koudelka): Ale ne, podívejte se, tady pan poslanec Bílý hovořil o jednom z aspektů té kazy Kořistka, který je významný, to znamená, že podle těch zpráv z médií byl odposloucháván předseda nejsilnější politické strany, to samozřejmě není běžné, není to normální a je to hodno velké pozornosti. Ale to, že kauza Kořistka byla založena na odposleších, tak když to srovnáme s těmi čísly, tak buď ten nárůst je takový, že neodpovídá tedy potřebám policie, že jak řekl pan poslanec Bílý, je abnormální, pak by se s tím něco mělo dělat, ale ne kvůli kauze Kořistka, anebo ten nárůst vyplývá z toho, že tedy se používají více mobilní telefony, že se používají i SD linky a tak dále, to má je odůvodnitelný a pak nemáme důvod cokoliv v právu, v zákonech měnit kvůli kauze Kořistka.

Barbora Kroužková: A navíc asi není důvod vám příliš pokládat otázky typu, jestli by měl policejní prezident odstoupit nebo dokonce ministr vnitra, nepletu se?

Host (Zdeněk Koudelka): Tak to položte jim, tuto otázku. Já nehovořím nikomu do toho, jakou si chce založit svoji profesní kariéru, kdy chce ji změnit, případně skončit, já bych si do toho také mluvit nenechal od ostatních.

Barbora Kroužková: ODS by do toho mluvila?

Host (Jiří Bílý): Já bych řekl, že právě...

Barbora Kroužková: Myslím nyní, pojďme mi říci něco k tomu, že zůstává policejní prezident ve své funkci...

Host (Jiří Bílý): Ano, k tomu. Pokud by se prokázalo, že byl předseda Topolánek odposloucháván a nebylo by tam prokázáno to odůvodnění, to znamená závažný trestný čin a úmyslný a sazba 8 let, tak si myslím, tady už selhala, bych řekl, policie, jako vyšetřovací orgán a za druhý ještě, jestliže se...

Barbora Kroužková: A co by z toho mělo vyplývat?

Host (Jiří Bílý): Co by mělo vyplývat? Já doplním to další, ještě se objeví nová vlastně kauza, že odposlechnut byl někdo legálně policií, to byl Pecič

Barbora Kroužková: Nyní mluvíte o odposleších, které se týkaly prezidenta...

Host (Jiří Bílý): A pan Pecič hovořil s panem prezidentem, tak tady právě je to, tomu se říká vedlejší produkt u policie. Tak tento rozhovor nebo vůbec ta zmínka o tom vyšla ven, to znamená tady selhala policie, protože ten vyšetřovatel, ten právě po tom vyhodnocuje a dělá výtěžnost z toho odposlechu, ten měl okamžitě skartovat tento rozhovor, pokud se netýkal trestné činnosti, na kterou byl dán odposlech a vůbec se nikdo neměl dozvědět, že pan prezident s ním hovořil. Tady už ten únik informace, takže to znamená, tady už policejní prezident, pokud se to prokáže, že to opravdu uniklo z policie, pokud se prokáže ten případ s panem Topolánkem, tak si myslím, že tady policejní prezident by z toho měl vyvodit důsledky a s ním i ministr vnitra.

Barbora Kroužková: Sociální demokracie to taky bude chtít?

Host (Zdeněk Koudelka): Prostě policie zpracovává velkou část agendy v jiných oblastech, než v odposleších a pro mě například určující je pro úspěšnost policie, jak já se na ni dívám, jaká je situace v běžné kriminalitě, jaká je situace v běžné pořádkové činnosti venku na ulici a policejní prezident řídí toto všechno, a dělat závěry o jeho osudu na základě jedné velmi úzké kauzy, sice mediálně hodně zajímavé, ale přece jenom neurčující práci policie...

Barbora Kroužková: Myslíte, že jen mediálně hodně zajímavé?

Host (Zdeněk Koudelka): No tak když čtu noviny, tak to je mediální záležitost, noviny jsou plné této věci...

Barbora Kroužková: Či jsou to média, to znamená varoval byste stejně jako premiér Gross před hysterií?

Host (Zdeněk Koudelka): Ale tak, já bych prosím vás nevaroval, prostě pořád se k něčemu vyjadřovat na základě toho, že v novinách se něco objeví a teď by na to mělo reagovat státní aparát, já nevím jak. Například já jako zákonodárce se ptám, jestli na základě kauzy Kořistka máme přistoupit k nějaké změně trestního řádu nebo případě dalších zákonů a já odpovídám nevidím důvod.

Barbora Kroužková: Pane poslanče ODS odposlechy znepokojují, chystáte nějaké konkrétní kroky v následujících dnech, začne schůze Poslanecké sněmovny, schůze klubů, co budete dělat v komisi?

Host (Jiří Bílý): Ano, ale já si nedovolím si neříct poznámku. Pan kolega Koudelka řekl, že kvůli jedné kauze by neměl dělat závěry policejní prezident či ministr vnitra, ale ona to není jedna kauza. Je to Topolánek, je to prezident, a teď si vemte úniky z detektoru lži, 170 plus mínus nějakých otázek a odpovědí se objeví v tisku. To znamená, že v policii jsou úniky informací. To si myslím, že je to závažný. A dneska jsem měl jeden telefonát z Anglie, kdy mi volala Češka, kdy se ptá, co se tady děje, že v Anglii to je téma dne, že prezident je odposloucháván. Takže to vrhá právě ten stín špatný vlastně na naši republiku, že i v naší republice může bejt nejvyšší ústavní činitel odposloucháván.

Barbora Kroužková: Teď k těm krokům.

Host (Jiří Bílý): Teď k té vaší otázce. Momentálně jsou předložené dva návrhy novely, co se týká komise. My můžeme kontrolovat pouze, co povoluje soudce, to znamená telefony a soukromí, to znamená byt, kde se dávají odposlechy říkáme plošné odposlechy a pak jsou ještě další odposlechy, a to jsou odposlechy na veřejných prostranstvích, v automobilech a to dává státní zástupce. A to už nikdo nekontroluje. My tam dáme tu novelu, abychom mohli kontrolovat i státní zástupce a další věc je, že máme tady ještě spousta nelegálních odposlechů a o těch se tady moc nebaví. A těch je asi hodně. Tak tady dáváme ještě s kolegou Langrem a s kolegou Kladívkem novelu, kdy by nelegální odposlech byl trestný čin. Protože dneska to není pravděpodobně, pan Koudelka by to věděl, ani přestupek.

Barbora Kroužková: Takové změny v našich zákonech si dovedete představit?

Host (Zdeněk Koudelka): Samozřejmě dovedu, ale ty nejsou vyvolány vůbec kauzou Kořistka, například ty soukromé odposlechy, většina z nich se používají ve dvou oblastech. Při obchodních jednání, když chce někdo někoho jakoby trošku nachytat a potom v rodině, když chce manžel nebo manželka zjistit nevěru svého partnera. Takže ano, můžeme žárlivé manžele a manželky v podstatě trestat buď přímo je nebo ty firmy, které si na to najmou, jako specializované agentury, to můžeme, ale to prostě není zásadní politické rozhodnutí něco, co se dotýká demokratických zásad státu a je to všude na světě, i v Evropě, že soukromí detektivové jsou především využíváni pro řešení rodinných neshod a nevěr a tak dále.

Barbora Kroužková: Říká poslanec Zdeněk Koudelka z ČSSD a ve studiu byl také Jiří Bílý z ODS. Díky, pánové, na shledanou.

Host (Zdeněk Koudelka): Na shledanou.

Host (Jiří Bílý): Na shledanou.

Evropská ústava a Evropská komise

Barbora Kroužková: Slavný římský Kapitol se včera stal svědkem historické události. Zástupci zemí Evropské unie se tam sjeli, aby se podepsali pod první Evropskou ústavu. Česko na tomto ceremoniálu reprezentovali premiér Stanislav Gross a šéf diplomacie Cyril Svoboda. Na místě vše sledovala naše zpravodajka Pavla Kvapilová.

Pavla Kvapilová: Řím, 29. říjen 2004, pravé poledne. Ve freskami zdobeném sále Orácie Eguriáci na římském Kapitolu se politické špičky pětadvacítky postupně podepisují pod Evropskou ústavu. Unie tak dostává dokument, který definuje pravidla pro společný život v pětadvaceti. Text se rodil víc než dva a půl roku. Nejdřív se vše vymýšlelo v Konventu, což bylo bezprecedentní shromáždění 105 Evropanů. Pak se na finálním znění dohadovaly členské státy na mezivládní konferenci, která po loňském prosincovém dramatu nakonec v červnu skončila kompromisem. Politici vědí, že teď je ale čeká zřejmě ještě těžší fáze. Ústavu totiž musí ratifikovat všechny členské země. Nejvíc spěchá Itálie, která ji stvrdí v Parlamentu, potvrdil to premiér Silvio Berlusconi.

Host (Silvio Berlusconi): Svolal jsem kvůli tomu zvláštní schůzi vlády. Chtěli bychom, aby Itálie byla první zemí, která bude Evropskou ústavu ratifikovat.

Pavla Kvapilová: Složitější to bude v zemích, které chystají referendum, to by mělo být i u nás. Premiér Stanislav Gross by byl nejradši, kdyby proběhlo zároveň s volbami v roce 2006. Na vládu se mezitím snesla kritika od prezidenta Václava Klause. Ten řekl, že ústavu schválil kabinet těsně před podpisem a nevedl o ní dostatečnou debatu. Proti tomu se premiér Gross v Římě důrazně ohradil.

Host (Stanislav Gross): Rozumím tomu, že pan prezident se chce na různých tématech tak trochu zviditelnit, protože reálné věci v české politice podle naší ústavy jdou tak trochu mimo hlavu státu, tato kritika je přeci úplně nesmyslná. Každý ví, že na této ústavní smlouvě se prakticky rok pracovalo, všechny relevantní politické síly o ni měly možnost debatovat a hlavně jsme již s předstihem přeci řekli, že chceme, aby se k této smlouvě mohl vyjádřit celý národ.

Pavla Kvapilová: Slavnostní atmosféru římského ceremoniálu na okraj poznamenala debata o krizi, která vznikla kolem nové Evropské komise. Ve středu se její designovaný šéf José Barroso rozhodl neriskovat ne v Parlamentu. Požádal europoslance o odklad hlasování s tím, že udělá změny ve svém týmu. V Římě o tom vedl Barroso první konzultace se šéfy vlád. Ministr zahraničí Cyril Svoboda vidí celou situaci takto.

Host (Cyril Svoboda): Předsednictví to říká podle mě srozumitelně, jsme velmi blízko časově toho, co se událo v Evropském parlamentu, takže bychom možná jednali trochu pod emocemi. Za druhé předseda komise Barroso musí představit svůj plán řešení, to chce trochu času, byť chceme, aby se věci vyřešily rychle.

Pavla Kvapilová: Pokud jde o Vladimíra Špidlu, Gross ani Svoboda nechtějí jeho nominaci znovu otvírat, jak by si přáli europoslanci na ODS.

Host (Cyril Svoboda): Proč, vůbec není důvod, proč by měl být náš komisař měněn.

Host (Stanislav Gross): To je téma, které tady vůbec neexistuje.

Barbora Kroužková: A teď o Evropské unii ještě s Věrou Řeháčkovou z Institutu pro evropskou politiku Europeum. Dobrý den.

Host (Věra Řeháčková): Dobrý den.

Barbora Kroužková: Pokud jde o Evropskou komisi, tak se věci hnuly, protože kontroverzní Ital Rocco Buttiglioni se vzdal kandidatury a Itálie pošle někoho jiného. Jak se vůbec díváte na krok šéfa komise, který tento týden měl, ale nakonec před poslance se svým týmem nepředstoupil?

Host (Věra Řeháčková): Podle mého názoru se jednalo o krok správný, protože designovaný předseda Evropské komise José Barroso v podstatě zjistil, že pro svůj tým nedostane, nezíská dostatečnou podporu a i kdyby komise tím hlasováním prošla, bylo by to pouze na základě pěti nebo maximálně deseti hlasů pro, což by bylo v budoucí, vztah mezi komisí a Parlamentem nebyla dostatečná politická podpora pro tuto instituci.

Barbora Kroužková: A myslíte si, že vítězem je v tuto chvíli Evropský parlament, ukázal svou váhu?

Host (Věra Řeháčková): Evropský parlament potvrdil, že má své důležité místo v institucionální struktuře Evropské unie a že v podstatě taková ta konzistentní politika nebo to konzistentní vyjadřování názorů toho, že v podstatě nesouhlasí s tím, jak se prezentovali někteří kandidáti na evropské komisaře, tak v podstatě potvrdilo, že dokáže si to své prosadit a obhájit.

Barbora Kroužková: Kdy bude mít Evropská unie svou vládu, na čem teď závisí vznik Evropské komise?

Host (Věra Řeháčková): No v současné době v podstatě musí proběhnout celá ta procedura téměř znovu, víme, že některé státy budou muset nominovat nové kandidáty na post komisařů a kromě Itálie, kde v podstatě už je známé, že Rocco Buttiglione se evropským komisařem nestane, se může jednat ještě o dalších až pět států a tito komisaři, kteří v podstatě ještě neprošli slyšením v Evropském parlamentu budou muset tuto proceduru podstoupit a teprve na základě toho, až projdou procedurou, bude moci José Barroso opět předstoupit před Parlament s přáním, aby Parlament tu komisi schválil jako celek.

Barbora Kroužková: Evropská unie má ústavu, zástupci jednotlivých zemí dokument podepsali, teď budou například i u nás referenda. Kam ústava Evropskou unii posouvá?

Host (Věra Řeháčková): Evropská ústavní smlouva, jejím primárním cílem byla v podstatě konsolidace stávajících smluv. Ústavní smlouva ruší tu současnou pilířovou strukturu EU, kterou jí dávala smlouva v Maastrichtu, v podstatě zakotvuje chartu základních práv Evropské unie, zavádí institucionální změny, některé jsou velmi důležité, například zavádí novou funkci předsedy Evropské rady nebo ministra zahraničí Evropské unie, také zásadním způsobem posiluje roli národních Parlamentů, které poprvé v podstatě dostaly možnost zasahovat do legislativního procesu Evropské unie a těch novinek je tam dále mnoho a mnoho.

Barbora Kroužková: ODS tvrdí, že Evropská ústava je dalším omezením suverenity země.

Host (Věra Řeháčková): Kdybychom se měli podílet vlastně kde ústavní smlouva rozšiřuje výsledník pravomoce Evropské unie, tak těch oblastní je v podstatě velmi málo. Jedná se o to, že v některých oblastech zavádí, že hlasování v řadě Evropské unie bude probíhat místo jednomyslně takzvanou kvalifikovanou většinou. To, co by mohlo být vykládáno jako jakési další omezení suverenity nebo omezení suverenity členského státu, tak to je oblast, která v současné době se týká azylové emigrační politiky, vízové politiky a politiky, která spadá do třetího pilíře, to je spolupráce v trestních věcech, policejní a soudní spolupráce v trestních věcech.

Barbora Kroužková: Já už jsem to říkala, chystají se referenda, bude projekt nakonec opravdu uskutečněn, jaký je vás tip?

Host (Věra Řeháčková): No podle mého názoru je ten ratifikační proces ohrožen v několika zemích, bude samozřejmě záležet, které země by případně v tom referendu řekly ne. Bude-li se jednat o země menší, jako je například Dánsko nebo Česká republika, kde ty signály jsou spíše takové, že ten ratifikační proces bude velmi složitý, tak se domnívám, že by se ostatní státy rozhodly, že budou pokračovat v integračním procesu bez nás. Pakliže by se stalo, že tento dokument nebo tato smlouva neprojde v některém velkém členském státu, například ve Velké Británii, ale reálně toto nebezpečí hrozí i ve Francii, tak by muselo dojít k nějakému novému politickému rozhodnutí na té nejvyšší úrovni, protože další vývoj evropské integrace bez Velké Británie nebo Francie je představitelný pouze stěží.

Barbora Kroužková: Říká Věra Řeháčková z Institutu pro evropskou politiku Tropeum. Já vám děkuji, na shledanou.

Host (Věra Řeháčková): Na shledanou.

Desetibojař Roman Šebrle mezi vyznamenanými

Barbora Kroužková: Ve čtvrtek bylo volno, měli jsme státní svátek, připomněli jsme si vznik Československa. Prezident Václav Klaus ve svém projevu vyzval ke smíření s minulostí. Chce, aby národ udělal tlustou čáru za dobou komunistické nesvobody. Ocenil taky práci lidí, kteří komunistickému režimu vzdorovali. Václav Klaus rozdal 21 vyznamenání. Získali ho například legendární letec František Fajtl, dirigent Zdeněk Mácal nebo herečka Jana Brejchová. Ocenění dostali také režisér Otakar Vávra nebo desetibojař Roman Šebrle. Den poté, co získal Medaili za zásluhy, měl Roman Šebrle napilno. Čekala ho generální zkouška na předávání televizních cen, dalších několik akcí a také setkání s novináři. Jedním z těch, kteří úspěšného sportovce zpovídali, byl i Tomáš Kohout.

Tomáš Kohout: Romane, dostal jste vyznamenání, Medaili za zásluhy, jaké to bylo, když jste seděl v tom historickém Vladislavském sále mezi tolika osobnostmi, jak jste se mezi nimi cítil?

Host (Roman Šebrle): Je to neopakovatelný zážitek, člověk si opravdu tu čest uvědomí, až když tam sedí a mezi všema těma kapacitami, mezi všema těma veteránama, kteří pro mě něco znamenají a jsou opravdovými hrdiny a to běhá mráz po zádech a já si toho nesmírně vážím.

Tomáš Kohout: Říkáte, že si vážíte toho vyznamenání, toho zážitku, ale koho z těch spoluoceněných si třeba vážíte nejvíce?

Host (Roman Šebrle): Pana generála Fajfka, to je jako bez debat, to je prostě pro mě národní hrdina čísla jedna.

Tomáš Kohout: Prolistoval jste si třeba nějakou brožurku o státních vyznamenáních, než jste šel si pro to své další, protože to už není vaše první, abyste se také dozvěděl, co za co a kolik má stupňů?

Host (Roman Šebrle): Určitě jsem o tom čet, takže vím, že Bílej lev má jednak vojenskej typ, občanskej typ, že je pět stupňů, to samý i Řád Tomáše Garrigue Masaryka a tři stupně má vyznamenání, co jsem dostal já.

Tomáš Kohout: Zatím to většina těch oceněných, kteří tam seděli, dostala vyznamenání jakoby za celoživotní práci. Vy jste možná z poloviny své kariéry, ale nepředpokládám, že by vám to nějak teď ubralo chuti do tréninku se slovy už mám přece jenom vyděláno.

Host (Roman Šebrle): Ne, určitě. Určitě ne, určitě ne, je to další motivace o to víc, že jsem to dostal v polovině kariéry, takže o to víc je větší motivace, abych ještě něco dokázal, nicméně u těch sportovců je to asi trošku jiný, protože oni tu kariéru opravdu končejí někdy ve 30, v 35, ve 40 letech, takže ty vyznamenání musí bejt mladší.

Tomáš Kohout: Teď se dá říci, že jste vlastně na vrcholu svých sil, své kariéry, už vás někdy v nějaké slabší chvilce napadlo, jaké to asi bude, když už lidé budou pomalu zapomínat, když už to bude dejme tomu po nějakých 15, 20 letech?

Host (Roman Šebrle): Tak s tím zapomínáním já nebudu mít problém, až mě lidi nebudou poznávat, tak pro mě to bude naopak docela příjemný, nicméně sport mi bude chybět a myslím si, že toho se nevzdám, dokaď to jenom pude.

Tomáš Kohout: Teď vás čeká ještě spousta společenských akcí, událostí, zkuste některé z nich vyjmenovat, i když je jich tedy hodně, ale když tam připletete třeba také to, kdy začnete trénovat, jak bude vypadat dál sportovní život Romana Šebrleho, nebudu se zlobit.

Host (Roman Šebrle): Ještě něco určitě absolvuju, je to jednak pojmenování haly v Rychnově nad Kněžnou po mě, ještě nějaké vyhlášení jako Dukla roku, Sportovec roku, Atlet roku, ale samozřejmě do toho už začnu trénovat a od 1. prosince začnu trénovat naplno a soustředit se hlavně na tu další sezónu.

Fejeton Jana Pokorného

Barbora Kroužková: Probrali jsme, co se událo v rámci Evropské unie a ještě u tématu zůstaneme, protože i následující fejeton se ptá, proč budoucí šéf Evropské komise José Barroso ve středu nenechal o nové komisi hlasovat a co by měl udělat, aby příště uspěl. Jan Pokorný doporučuje zvolit českou cestu.

Jan Pokorný: "Ostrůvek českých europoslanců má velkou šanci dát o sobě vědět. Jestliže se poprvé v historii Evropské unie stalo, že musí původní Evropská komise pracovat přesčas, měla by se projevit česká zkušenost s řešením parlamentních zamotanin. Je škoda, že José Barroso na to nepřišel dřív a nezeptal se Čechů ve Štrasburku. Ti by ho naučili, co jsou to dohody, kterým se nesprávně říká obchod, popřípadě úplně chybně handl.

Co vlastně dělal tento Barroso hodiny předtím, než se přišel vzdát na plénum a přislíbit, že to zkusí ještě nějak vymyslet, aby mu Evropský parlament komisi schválil, když ten Buttiglione některým tolik vadil. Asi s někým v noci z úterý na středu i jednal, ale s jakým výsledkem? Co to bylo za schůzky, když pak dopoledne musel hodit ručník do ringu? Pravda, Buttiglione už kandidovat nebude, ale mezi europoslanci z České republiky je dost zkušených politiků, kteří by vkladateli nové komise byli ochotně radou, jak dosíci politické vůle.

Vždyť i v Evropském parlamentu jsou jenom lidé, kteří mají své silné a slabé stránky. A u nich by portugalský politik měl začít. Co by ho mělo zajímat? Například zda se poslanci v jeho frakci líbí, jestli by nechtěl přejít do jiné. Popřípadě, jestli by ten, který poslanec nechtěl místo poslancování dělat něco jiného, jak se říká u nás, každý má svého Bielesze. A třeba mu pro začátek i nějak pomoci. Anebo, anebo se poptat vytipovaného europoslance, co si vlastně o složení komise myslí a hlavně, jak se má a jestli by se nechtěl mít lépe. Pokud by se Barroso opatrnicky ptal, co by tomu řekli lidé, může být po česku uklidněn. Nic. Protože lidi už politika nezajímá."

Barbora Kroužková: Jan Pokorný uzavírá Týden v tahu.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.