Balkánští džihádisté se vrací ze Sýrie domů rozčarovaní. Všude bída a žádný internet, říkají

V důsledku porážek takzvaného Islámského státu se balkánské země začínají potýkat s novým fenoménem: s návratem lidí, kteří odešli za džihádisty bojovat, ale teď se rozčarovaní vrací domů.

Na osudy některých z nich se zaměřil server Balkan Insight.

Hilmi je Bosňák, příslušník etnika s islámskou tradicí žijícího v dnešní Bosně a Hercegovině. Doufal, že v Islámském státě nalezne ideální náboženské prostředí. O 16 měsíců později ale odtamtud uprchl, zklamaný z toho, co tam našel.

„Není tam vůbec nic. Žádná elektřina, žádné knihy, žádný internet. Prostě nic,“ řekl novinářům Hilmi. „Měl jsem s sebou ušetřených asi 400 eur, které jsem rychle utratil za jídlo. Pak jsem se naučil vyjít s padesáti dolary na měsíc. Myslel jsem, že se zblázním, a jen jsem přemýšlel, jak zachránit rodinu a dostat nás odtamtud pryč,“ dodává.

Hilmi má bosenský a černohorský pas a patří mezi 250 lidí, kteří se v poslední době vrátili z válečné zóny v Sýrii a Iráku zpátky na Balkán. Přestože mnozí z nich se dušují, že neodcházeli za Islámský stát bojovat, považují je balkánské země za teroristy. Souvisí to hlavně s nedávno přijatými zákony, které kriminalizují jakékoli zapojení do zahraničních konfliktů.

Přestože jsou mnozí z nich stíhaní, někteří se začali angažovat v kampani, která má přesvědčit ostatní muslimy, aby neudělali stejnou chybu jako oni.

Náboženské nadšení

Hilmi byl celý život přesvědčeným muslimem a když slyšel o vytvoření islámského chalífátu, chtěl se prý přesvědčit, zda skutečně funguje podle principů šaríi. Jeho cílem byla provincie Aleppo, kde už žil jeho kamarád z hlavního černohorského města Podgoricy. Přítel ho ujišťoval, že mu tam nic nechybí, že boje jsou daleko a že Hilmi i jeho rodina u něj mohou zůstat jako hosté.

„Můj plán byl odjet tam a přesvědčit se. Pak se vrátit, prodat dům a odstěhovat se do Sýrie natrvalo,“ vysvětluje Hilmi. Jenže když v únoru 2015 skutečně do Sýrie dorazil, dozvěděl se, že jeho kamaráda zabili nedaleko města Kobani.

Pohled na město Kobani

V situaci, kdy vrcholila bitva o Kobani, vyhlásil Islámský stát výjimečný stav, odebral všem nově příchozím pasy a oznámil jim, že se nemohou vrátit. Díky pomoci Bosňáka, který se za Hilmiho zaručil, dostali možnost bydlet spolu s uprchlíky z Kobani. Ve zničeném domě na předměstí nedaleko tureckých hranic pak žili déle než rok.

V Sýrii prý Hilmi potkal hodně lidí z Balkánu. Většinou to byli Bosňáci, ale také Srbové a Černohorci. Někteří byli prostě věřící, v jiných případech se ale jednalo o kriminálníky, kteří prchali před zákonem.

Situace se pro Hilmiho rodinu výrazně zhoršila poté, co jednotky syrského prezidenta Bašára Asada podporované Rusy zintenzivnily bombardování. Útoky zničily mnoho budov a zabily spoustu lidí. Ulice se vylidnily. „Byli jsme bezmocní, schovali jsme se pod schody, objali děti a modlili se, aby nás bůh zachránil,“ říká Hilmi.

Jak dodává, pokoušel se ze Sýrie dostat, ale na hranicích ho zastavili turečtí vojáci. Pak narazil na Syřana, který mu slíbil, že za 1500 dolarů mu pomůže utéct. „Zavolal jsem rodině domů a řekl jim, ať prodají všechno, co v mém domě zůstalo, a pošlou mi peníze,“ vzpomíná Hilmi.

Jeho cesta z území ovládaného Islámským státem vedla i přes minová pole a ploty s ostnatým drátem. Místní průvodce ho ale úspěšně provedl všemi nástrahami. V Turecku ho ale přesto zadrželi a strávil dva a půl měsíce ve vazbě. Když ho propustili, vrátil se zpátky na Balkán, kde ho ale úřady zavřely za podporu terorismu, popisuje konec jeho cesty server Balkan Insight.

Cyničtí žoldáci

Na rozdíl od Hilmiho, který údajně odešel do Sýrie kvůli vizi života podle islámského práva šaría, zlákala většinu Balkánců vidina peněz. Vzhledem ke zkušenostem z válek v devadesátých letech byli pro Islámský stát lákavým zbožím.

Členové Džabhat Fatah aš-Šám (Fronta dobytí Sýrie) ve městě Maarrat al-Numan

„Vím, že bůh by mi nikdy nenakázal, abych někoho zabil v jeho jménu. Nebudu ale lhát, šlo mi o peníze. Bojoval jsem ve válkách v bývalé Jugoslávii, podílel se na ozbrojených loupežích a byl jsem i ve vězení,“ přiznává Makedonec Fisnik.

Fisnik se připojil k Frontě an-Nusra v létě 2014 spolu s přáteli z Balkánu a Kavkazu. Říká, že mu slíbili dva tisíce dolarů měsíčně plus podíl na válečné kořisti.

„Asadova armáda měla mizernou morálku a malou motivaci, takže jsme měli kolem Aleppa úspěch a začalo se o nás mluvit,“ vzpomíná. Brutalita, jakou zažil v Sýrii, prý ale zdaleka předčila všechno, čeho byl svědkem během balkánských válek.

„Viděl jsem, jak po bitvě uřezávali hlavy zajatým vojákům. Ze začátku to bylo hrozné, nic podobného jsem v Jugoslávii nezažil, ale nakonec si zvyknete na všechno,“ říká Fisnik.

Po dvou měsících mu místní velitel oznámil, že se připojují k Islámskému státu. „Bylo mi jedno, s kým bojuju, dokud mě platili,“ přiznává Fisnik cynicky. Přicházeli noví vojáci, včetně křesťanů, kteří bojovali za peníze a kvůli adrenalinu. „Po bitvě se plenilo a kradlo, často se zavírali lidé podezřelí ze špionáže nebo alkoholismu. Ta obvinění ale byla ve skutečnosti jen záminkou pro mučení, znásilňování a vypalování.“

Největší peníze si prý Fisnik vydělal, když pomáhal pašovat umělecké cennosti k tureckým hranicím. Byly to třeba sochy, jejichž zničení předtím džihádisté nafingovali před kamerami, aby plastiky nikdo nepostrádal. Po třech měsících Fisnikův velitel zmizel a nahradil ho nový, který po něm požadoval, aby zabíjel civilisty. To prý ale Fisnik odmítl.

Sochy ochranných démonů v paláci asyrského krále Aššurnasirpala II. v iráckém Nimrudu, zničené v roce 2015 džihádisty

„Řekl jsem ji: Přišel jsem bojovat za peníze, ne zabíjet nevinné lidi! Za to, že mě a čtyři další bojovníky nechali odejít, jsme museli zabít pět údajných špionů, včetně dvou žen. Neměli jsme na vybranou. Alternativa byla, že nás zastřelí místo nich,“ tvrdí Fisnik.

Bojovník proti tyranovi

Rozčarování z Islámského státu vedlo k návratu i Alberta Berišu z Kosova. Ten dokonce založil neziskovku, která chce usnadňovat návrat bývalým bojovníkům, pomáhat jim začlenit se zpátky do společnosti a zbavit se vlivu extrémní ideologie, která je do války přivedla, píše Balkan Insight.

„Stát nechápe, že naším cílem nebylo stát se teroristy. V Sýrii prý bylo na 300 lidí z Kosova. Každý má svou vlastní historii. To, že se vrátili, ale znamená, že nebyli spokojení s tím, co tam viděli,“ vysvětluje.

Beriša není typický džihádista. Vystudoval politologii na univerzitě v Prištině a má magisterský titul z univerzity v Tiraně. Do Sýrie odešel v říjnu 2013, aby pomohl opozici proti režimu Bašára Asada. Sám ale prý nikdy nebojoval.

Jak dodává, k odchodu do Sýrie ho vedla nespokojenost se stavem věcí v Kosovu a odhodlání pomoci svým muslimským bratrům v boji proti diktátorovi. Kvůli jazykové bariéře byl přidělen pod vůdce albánských bojovníků Islámského státu Lavdrima Muhaxheriho.

„Přísahám, že jsem jeho jméno nikdy předtím neslyšel a nevěděl jsem, kdo to je,“ dušuje se Beriša. Teprve pak, během dvou hodin denně, kdy fungovala elektřina, pátral na internetu, aby zjistil, kde vlastně je. Tam našel i video s Muhaxherim.

Co nesrovnaly bomby se zemí, zůstalo stát rozbořeně. Ruiny zatím nikdo neodklidil.

Utéct od Islámského státu bylo téměř nemožné. Beriša se ale přes facebook spojil s kamarádem v Kosovu a připlavil únikový plán. „Kamarád mi pak poslal zprávu, že můj příbuzný je vážně nemocný, kterou jsem použil jako ospravedlnění návratu do Kosova,“ řekl Beriša soudu, který ho poslal na tři a půl roku do vězení.

Neziskovkou proti extremismu

„Po návratu pro mě byly nejhorší předsudky a tlak ze strany státních institucí. Ještě těžší to bylo po propuštění. Tváře džihádistů se staly veřejně známými a lidé nás stigmatizovali ještě víc. Je těžké to ustát.

Rozhodl se proto založit organizaci, která chce bojovat proti náboženskému extremismu. „Chtěl jsem založit něco, kde by navrátilci z války v Sýrii mohli najít smysluplné využití. Je to lepší varianta, než je nechat více se radikalizovat ve vězení, kde navíc mohou přesvědčit další,“ vysvětlil Beriša svoji motivaci v rozhovoru pro server Balkan Insight.

Spustit audio