BáSnění Jaromíra Typlta

Jakmile vstoupíte do tohohle zvláštního kamenění, kterým je psaní básně, tak se vám může stát, že nakonec svůj záměr proti slovům neprosadíte.
Jaromír Typlt

Jaromír Typlt (*1973) pochází z Nové Paky. Jako gymnazista vydával rané texty a mystifikace ve strojopisné edici Demolice. Studia filozofie a bohemistiky na Univerzitě Karlově absolvoval prací věnovanou českému surrealismu. Básněmi, eseji, literárněkritickými texty a polemikami vstupuje na českou literární scénu počátkem 90. let. Patří k nejvýraznějším představitelům své generace. Odmítá novodobou konvenčnost. Konstruuje vlastní básnický vesmír. Píše s důrazem na imaginaci a hru s absurdními dimenzemi jazyka. Cenu Jiřího Ortena získal za básnickou sbírku Ztracené peklo (Český spisovatel, 1994). Na sklonku tisíciletí experimentuje s přesahy literatury do dalších uměleckých oborů. Vzdaluje se proklamačnímu charakteru textů i programové inspiraci surrealismem. Zdůrazňuje výrazné tvůrčí gesto a hravý experiment.  Texty publikuje převážně v bibliofilských edicích. S libereckým grafikem Janem Měřičkou vytváří autorské knihy (že ne zas až, Host 2004). Záměrně prostupuje hranice mezi poezií, prózou a esejem (Stisk, Torst 2007). Představa, že báseň nemá zůstat uzavřena v jediné podobě, naplňuje také zatím poslední Typltovu sbírku (Za dlouho, Argo 2016).

Jaromír Typlt je autorem monografie sochaře Ladislava Zívra (Kant, 2013). Se Zuzanou Li přeložil z čínštiny básníka Jidi Majia (Slova v plamenech, Dauphin 2016). S hudebním skladatelem Michalem Ratajem vytváří zvukově-textové improvizační Škrábanice s využitím čtyřkanálového zvuku (živě v klubu Školská 28, 2009), studiovou nahrávku vydalo Polí5 (2014). Jako performer účinkuje Jaromír Typlt ve scénických zpracováních dadaistické poezie. S Pavlem Novotným v představení podle básně Kurta Schwitterse Ursonate (2006), ve skladbě Miroslava Tótha BallOnAir (2016), kde interpretoval fónickou poezii Hugo Balla.