BáSnění Petra Stančíka
Básně svých oblíbených autorů Jiřího Karáska ze Lvovic, Williama Butlera Yeatse, Jana Kollára nebo Jiřího Suchého plus ukázku ze své vlastní tvorby – respektive svého básnického alter ega Odilla Stradického ze Strdic – představuje spisovatel Petr Stančík.
Petr Stančík (1968) je rodák z Rychnova nad Kněžnou. Pochází ze starého česko-polsko-francouzského rodu. Maturoval v roce 1985 na gymnáziu v Hradci Králové. Vysokoškolská studia na pedagogické fakultě ani na DAMU nedokončil. Pracoval jako učitel a posléze jako televizní režisér. Od roku 2016 je spisovatelem na volné noze.
Čtěte také
Doposud vydal deset prozaických knih – například Pérák (2008), Mlýn na mumie (2014), Nulorožec (2018) nebo nejnověji Pravomil aneb Ohlušující promlčení (2021). Dále téměř dvě desítky titulů pro děti a mládež, hru Svatá...Svatá? Svatá! Ludmila (2002) a čtyři básnické sbírky – První kost božího těla (1997), Zpěv motýlů (1999), Černý revolver týdne (2004) a Virgonaut (2010). Ve známost vstoupil rovněž jako editor kontroverzně přijaté antologie české poezie 20. století Ryby katedrál (2001). Do roku 2006 publikoval pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic, od té doby pod svým občanským jménem. Kromě literatury se věnuje také historii pozdního středověku.
Petr Stančík patří k zakladatelům Dodekadentů (Dvanáctizubých) – umělecké skupiny mladých spisovatelů, výtvarníků a teoretiků. Založil církev Ardor a stal se i jejím prvním veleknězem.
Do české literatury uvedl webového básníka Gabriela „Sí“ Makumbu. Je známý experimenty s webikou – interaktivní poezií, využívající hypertextových a multimediálních možností internetu. V roce 2001 s Jaroslavem Jádrem Rovenským a Bogdanem Trojakem objevil novou básnickou formu – mobilyriku, což je poesie psaná i čtená na displejích mobilních telefonů.
V současnosti žije v Horoměřicích.
Natočeno v roce 2021.
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Jiří Karásek ze Lvovic: Staré domy (ze sbírky Zazděná okna, Šašek a Frgal Velké Meziříčí 1894)
William Butler Yeats: Zpěv bludného Aenguse (z básnického výboru Slova snad pro hudbu, SNKLU1961, překlad Jiří Valja)
Jan Kollár: 40. znělka (z básnické skladby Slávy dcera, Mladá fronta 1951)
Jiří Suchý: Jó, to jsem ještě žil (z Encyklopedie Jiřího Suchého, svazek 4 – Písničky Ch–Me, Karolinum 2000)
Odillo Stradický ze Strdic: Trávení času (ze sbírky Virgonaut, Druhé město 2010)
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
