Bělorusko zůstává sovětským skanzenem

Kontroverzní přijetí, jež vyvrcholilo narušením akce během odhalování sochy, vypovídá o nejasném postoji Běloruska ke komunistické minulosti, píše server Belarus Digest.

Až do nedávna si Bělorusko připomínalo říjnovou revoluci veskrze jen ze setrvačnosti. Sedmý listopad se jako státní svátek vrátil do kalendáře v roce 1995. Pro většinu běžných Bělorusů ovšem neznamenal víc než volný den navíc.

Pouze komunisté a jejich sympatizanti se shromažďovali a kladli věnce k Leninovým pomníkům. Tento rok ale naznačil nový trend. Namísto ignorování revolučního svátku se běloruská opozice začala ptát po tom, jakým způsobem současný režim bolševickou revoluci veřejně připomíná.

Lenin je věčný a viditelný

V současnosti stojí v Bělorusku stále zhruba 400 Leninových soch. Během komunistické vlády bylo v zemi jen 15 měst, která sochu Lenina neměla. Počet těchto měst se dodnes pouze zdvojnásobil. Město Novogrodek na západě země bylo první, které se ho zbavilo. V roce 1998 během příprav na dvousté výročí narození místního rodáka Adama Mickieviče nechalo vedení města obnovit náměstí a během toho i bez většího humbuku zmizela Leninova socha. Tím vše skončilo, neboť hlavní náměstí se po Leninovi nadále jmenuje.

Jiné sochy Lenina zmizely převážně díky zubu času a nekvalitním materiálům, z nichž byly vytvořeny. Místní radnice musely mnohdy šetřit a nechtěly utrácet peníze za obnovu reliktů sovětské éry. Některá města pak přemístila Leninovy pomníky z centrálních náměstí na méně frekventovaná místa.

Přestože většina Bělorusů památníky ze sovětské éry ignoruje, udržuje si stát stále symbolickou spojitost s komunistickou minulostí. To je patrné především v hlavním městě Minsku, kde se nezbavili dokonce ani sochy zakladatele KGB Felixe Dzeržinského. Také na minském Náměstí svobody stojí socha Lenina.

Jedním z nejviditelnějších vítězů jednání v Minsku je bezesporu běloruský prezident Alexandr Lukašenko|foto: European Commission Audiovisual service

Při letošních oslavách VŘSR navíc došlo k odhalení Leninovy sochy nedaleko minských traktorových závodů. Původně stála socha přímo v areálu, viditelná byla tedy pouze pro zaměstnance. V letošním roce se ale podařilo skupině „veteránů traktorové výroby“ vyjednat její přemístění na veřejnosti lépe dostupné místo.

Odhalení se konalo právě 7. listopadu. Lídr opoziční Mladé fronty Zmicer Daškevič spolu se třemi kolegy ovšem shromáždění narušili. Také členové dalších opozičních stran „Za svobodu“, „Sjednocené občanské strany“ a „Běloruské křesťanské demokracie“ pořádali mítink nedaleko centrály KGB, aby si připomněli oběti sovětské represe.

Minská radnice sice shromáždění zakázala, navzdory tomu se zde ale sešlo několik desítek lidí. V rukou drželi svíčky a portréty obětí sovětské represe i lidí zmizelých během Lukašenkova režimu.

Běloruský režim stále není ochotný revidovat svůj pohled na sovětskou éru, soudí server Belarus Digest. Přestože je říjnová revoluce úzce spojena s první světovou válkou, památníky na tento konflikt jsou velmi vzácné.

Bělorusko. Pomník tanku na takzvané Stalinově linii|foto: Petr Vavrouška

O pomnících se nedebatuje

Tak například chystaný pomník obětem první světové války ve Smarhoni je stále ještě ve výstavbě a jeho budoucnost je nejasná. Měl být hotový už v roce 2014, to se ale nezdařilo. Běloruské úřady se nyní dušují, že bude odhalen alespoň na stoleté výročí od konce války v roce 2018.

Historici navíc kritizují plánovaný pomník ve Smarhoni kvůli tomu, že zastává jednostrannou ruskou imperiální perspektivu první světové války. Pro běloruskou společnost je přitom příznačné, že výstavba takto významných památníků se odehrává bez debaty s veřejností.

Odhalení Leninovy sochy dokládá, že běloruské úřady preferují udržovat status quo. Patrně se bojí, že i pozvolná dekomunizace společnosti, by se mohla vymknout kontrole. Mohla by uvolnit síly, které by případně mohly vést k ohrožení stability Lukašenkova režimu, jak se tomu stalo v případě ukrajinského „leninopadu“ v roce 2013, připomíná server Belarus Digest.