Berlín jako laboratoř studené války. Neváhejte se střelbou do žen i dětí, vyzývali němečtí komunisté
Před šedesáti lety, v srpnu 1961, začala stavba Berlínské zdi. Téměř třicet let byla symbolem rozdělení Evropy a vlastně i celého světa na dva rozhodující bloky – ale především násilného oddělení lidí stejné národnosti, často i jednotlivých rodin.
V listopadu 1960 se v Moskvě sešlo 81 představitelů komunistických stran z celého světa, aby podepsali deklaraci, v níž se pravilo, že „světový socialistický systém se stává rozhodujícím činitelem ve vývoji společnosti a imperialisté už nemohou zastavit tento vývoj“.
Jenže už v létě následujícího roku museli komunisté v čele Německé demokratické republiky (NDR) obehnat ten malý kousek svobodného světa uvnitř své země, Západní Berlín, nejprve ostnatým drátem a potom betonovou zdí. Dějiny sice byly na jejich straně, ale co kdyby…?
První oběť devět dní po vzniku zdi
Už od vzniku dvou německých států v roce 1949 se komunistická vláda NDR potýkala s odlivem nejčastěji mladých a kvalifikovaných obyvatel na Západ. Počátkem 50. let proto nechala hranici se západním Německem obehnat plotem.
Čtěte také
Železná opona však měla trhlinu: Západní Berlín, jenž vznikl spojením okupačních sektorů západních mocností a který byl obklopen územím NDR. Tento ostrůvek svobody zůstával i nadále cílem mnoha východních Němců, kteří chtěli na Západ. Do léta 1961 jich podle odhadů utekly neuvěřitelné tři miliony.
Vedení NDR v čele s Walterem Ulbrichtem proto v noci na 13. srpen 1961 vyslalo do ulic Berlína armádu, která přístup do západní části města zablokovala překážkami z ostnatého drátu a kamennými náspy.
Devět dnů po odříznutí Západního Berlína se první obětí „linie smrti“ stala Ida Siekmannová, která se pokusila překonat hranici skokem z okna. Pád skončil zraněním, jemuž podlehla.
O dva dny později, 24. srpna 1961, byl při pokusu o útěk zabit mladý krejčí Günter Litfin. Jeho život ukončila kulka v hlavě vypálená z policejní pistole, když se pokoušel přeplavat kanál spojující Sprévu a Havelu.
K dokonalosti byl 155 kilometrů dlouhý systém doveden v 80. letech, kdy jej tvořila čtyřmetrová betonová zeď s válcem nahoře, obehnaná signalizačním plotem a mnoha překážkami.
„Neváhejte s použitím zbraně“
Berlínská zeď „padla“ – nejprve symbolicky a poté i ve skutečnosti – v listopadu 1989, do té doby u ní zastřelila ostraha komunistického Německa 138 lidí (podle jiného výzkumu 313 osob).
Čtěte také
Východoněmečtí pohraničníci měli rozkaz zastavit narušitele jakýmkoliv způsobem: „Neváhejte s použitím zbraně, a to ani tehdy, když se překonání hranic dopustí ženy a děti," uvádělo se v jednom ze služebních pokynů.
Po pádu Berlínské zdi bylo kvůli odpovědnosti za smrt odsouzeno 128 osob. Před soudy stanuli jak střílející pohraničníci, tak političtí představitelé, kteří vydávali rozkazy. Poslední proces se konal 9. listopadu 2004. Čtveřice bývalých důstojníků v něm byla shledána vinnými ze spoluzavinění smrti čtyř osob, jež byly zabity samostřílnými nástrahami.
Rudé právo v pondělí 14. srpna 1961 přijalo uzavření Západního Berlína za ostnatý drát frázemi o tom, že „vlády členských států Varšavské smlouvy navrhují vládě NDR a všem pracujícím NDR, aby na hranici Západního Berlína byl zaveden pořádek, který by účinně překazil podvratnou činnost proti zemím socialistického tábora, spolehlivá ostraha a kontrola“.
Právě do roku 1961 vrátí posluchače dokumentární pásmo publicisty Jana Sedmidubského, který připomene šedesát let od stavby Berlínské zdi a zasadí vše do širšího kontextu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
