Bohumil Hrabal: Automat Svět. Vyprávění o svérázných lidech, kteří se potkávají v jednom podniku

6. únor 2022

Automat Svět byl oblíbený restaurační podnik spisovatele Bohumila Hrabala v pražské Libni. Stejný název má i jedna jeho povídka. Vypráví o rozmanitých svérázných figurkách, které se v restauraci scházejí.

Čte: Lubor Tokoš
Napsal: Bohumil Hrabal
Dramaturgie: Zdeněk Milt
Zvukový mistr: Hana Sadílková
Režie: Věra Pražáková
Natočeno: v roce 1992

„Člověče, takovej seš fešák, a že seš tak postrojenej?“ „To je v naší fabrice taková móda,“ povídá montér, „kluci, který chodějí z práce jako frájové, tak ti se v práci postrojujou, panenkomarjá! Jeden čas byla móda záplatovaný montérky. Tak dílny zářily šaškovskejma záplatama jak na plese vagabundů. Pak se začaly nosit spravovaný montérky drátkama. A zase celá fabrika chrastila jak pimprlata. Ale dneska jdou rozbitý škrpály,“ řekl mladík a ukázal pracovní botu bez podrážky a místo tkaniček mosazný drát, „a u kalhot musíme mít jednu nohavici buďto ujetou, nebo rozžužlanou vozubeným soukolím,“ řekl mladý montér a poodstoupil, aby se ukázal.

Povídka Automat Svět dala název souboru osmnácti Hrabalových povídek, který vyšel v roce 1966 v nakladatelství Mladá fronta v nákladu 102 tisíc kusů. Do rozhlasové podoby převedl text herec Lubor Tokoš v roce 1992.

Vypadl z okna nemocnice

Bohumil Hrabal zemřel před 25 lety, 3. února 1997, v nemocnici na Bulovce, kde byl tehdy hospitalizován na ortopedické klinice. To ráno prý řekl profesoru Pavlu Dunglovi, tehdejšímu přednostovi kliniky, že na něj mává Hlaváček, tedy jeho oblíbený básník Karel Hlaváček, mával na něj a zval ho prý k sobě.

Lékař musel na poradu, hned po ní spěchal zpátky za Hrabalem. Když přijížděl ke klinice, ozvala se rána a tři metry od něj spadlo tělo. Leželo tváří k zemi, ruce vzpažené. Všechny oživovací pokusy byly marné. Bohumil Hrabal byl na místě mrtev. Vypadl z okna v pátém patře. Bylo mu 82 let.

Jestli to byla nešťastná náhoda, nebo záměr, se dodnes neví. Sám Hrabal prý obdivoval básníka Sergeje Jesenina. Vždycky říkal: „Jesenin, to byl gigant, všechno, co považoval za nutné, napsal a také všechno rozházel, rodinné jmění propil a pak přijel na svůj statek a oběsil se. To byl konec důstojný velkého literáta.“

Na poslední dny s Bohumilem Hrabalem později profesor Pavel Dungl vzpomínal v časopise Reflex: „Každý, kdo se dokázal takhle sám rozhodnout, byl pro něj velký člověk. Velmi mu to imponovalo. Takže pokud se i on pro sebevraždu rozhodl, byl to naprosto uvážený čin.“

Spustit audio

Související