Bohumil Nuska-Jiří Pernes: Kafkův Proces a Švihova aféra
Proces, světově proslulý román Franze Kafky o podivném obvinění, odsouzení a posléze popravě Josefa K., vznikal v roce 1914, tři měsíce po tzv. Švihově aféře. Pozapomenutá aféra doktora Karla Švihy, poslance strany národně sociální, žije dodnes ve slovníku "výrazy jako průšvih a prošvihnout a podobně," píše hned v úvodu publikace Bohumil Nuska. A třebaže tato kniha má již loňské vročení, je natolik zajímavá, že si zaslouží, abychom se u ní zastavili.
Její jádro tvoří nenápadně doplněná reedice Nuskovy komparatistické studie z roku 1968 o vlivu Švihova skandálu na Kafkův román: Nuska nalézá a dokazuje shody v řadě situačních i psychologicky rozhodujících motivů románu a aféry. K těm nejpodstatnějším patří především podivná pasivita Kafkova Josefa K. k vlastnímu hrdelnímu procesu, dále řada shod mezi vedlejšími aktéry románu a aktéry Švihova soudního sporu, včetně podobností životopisných i formálně procesních. Neznamená to, že by snad Kafkův román byl pouhou reflexí Švihovy aféry. Shodné motivy jsou v románu (a zejména v pasážích autorem škrtnutých) rozesety jako pouhé stavební kameny, z nichž Kafka vybudoval nedokončenou, ale přesto velkolepou románovou stavbu.
Nuskovu práci literárně komparatistickou doplnil historik Jiří Pernes svižně napsanou úvodní studií o samotném případu soudce a poslance Karla Švihy, nazvanou Švihova aféra v českých dějinách. Čelného politika Klofáčovy národně sociální strany obvinily Národní listy, noviny konkurenční Národní strany svobodomyslné, že je placeným agentem rakouské policie s krycím jménem Wiener. Šviha rezignoval na poslanecký mandát a po delším váhání se pustil do sebezničujícího soudního procesu s Národními listy. Případ odhalil nejen ne zcela čisté Švihovy styky s pražským policejním ředitelem Klímou, ale i bídný marasmus české politiky. Nebýt Švihovy osobní tragédie, jemuž aféra zničila celou politickou kariéru, patrně by převážily rysy komické: pražské policejní ředitelství označované v soudním procesu co "futrál veškerého nepořádku", trapná a trapně zpochybňovaná svědectví, předcházející tzv. národní soud, jenž rozhodl o Švihově vině aniž dal slovo údajnému viníkovi, atd., atd. Třítýdenní soudní při Šviha prohrál, a že se mu nakonec podařilo strávit zbytek v ústraní, k tomu přispěla jistě i první světová válka.
Třetí část knihy tvoří obsáhlý výběr z autentických tiskových ohlasů Švihovy aféry z jara 1914. Bohumil Nuska je uvádí mj. jako doklad vzájemných vazeb mezi atmosférou aféry a atmosférou Kafkova Procesu. Je to truchlivé čtivo na hranic kouzla nechtěného, zvláště když se - a tady se Nuska s Pernesem mírně rozcházejí - po válce potvrdilo, že Šviha skutečně konfidentem nebyl, ale že tajně spolupracoval s následníkem trůnu Ferdinandem d'Este na přípravě proměny Rakousko-Uherska z dvojstátí na trojstátí.
Nuskova a Pernesova kniha (bohatě doplněná obrazovým materiálem) Kafkův Proces nově nevykládá, le podstatnou měrou zpřesňuje jeho čtení. Pochopíme, proč a čemu se Kafka při předčítání z rukopisu Procesu srdečně smál, oceníme proměnu pozapomenuté aféry v nadčasové dílo, jehož příběh nese téměř nekonečné množství významů - a z hlediska afér je dobré vědět, že se jejich konstrukce ani po stu letech nijak nezměnila.
