Borges, Cortázar, Lugones. Mistři laplatské fantastické povídky

Mistr vyprávění Jorge Luis Borges (1899–1986) dnes už patří ke klasikům hispano-americké literatury. Každý z jeho textů slibuje podmanivou atmosféru a nečekané vyústění. Povídka Jih vypráví příběh muže, který najde svůj osud uprostřed pampy. Borges ji považoval za svou vůbec nejlepší povídku. Nebyl by to ovšem mistr záhad, kdyby k ní nedodal: „Lze ji číst jako prosté vyprávění příběhu, ale lze ji také číst úplně jinak...“

Tajný zázrak se odehrává v Praze v období po zahájení druhé světové války a pojednává o životě Jaromíra Hladíka, autora nedokončené tragédie Nepřátelé. Hladík je zajat a chystá se jeho poprava. Protože ho ale mrzí, že nedokončil svou práci, požádá Boha, aby učinil zázrak a mohl ještě rok na svém díle pracovat.

Argentinský prozaik, básník, dramatik, novinář a překladatel Julio Cortázar (1914–1984) je spolu s Borgesem a Casaresem považován za tvůrce nové podoby laplatské fantastické povídky. Každý jeho příběh sice začíná až neobyčejně všedně, v reáliích světa, jak ho důvěrně známe, ale stačí jen okamžik a obraz se začíná pozvolna rozostřovat… Z obyčejných anekdot se stávají boje o život, nebo dokonce souboje o existenci a její smysl.

Stejně jako Borges je Cortázar představitelem magického realismu, ve kterém se stírá hranice mezi skutečností a snem. Cortázarovy povídky má český čtenář k dispozici v reprezentativním odeonském výboru Změna osvětlení z roku 1990. Z této knihy jsme pro vás vybrali hned titulní povídku vystavěnou na půdoryse rozhlasového vysílání a představ o člověku za mikrofonem.

Ze stejného souboru je i povídka Rukopis nalezený v kapse, příběh muže, který hledá lásku v labyrintu pařížského metra. Jde o Cortázárovu nejslavnější povídku. Právě kvůli ní nosí dodnes oddaní čtenáři jízdenky z metra na autorův hrob na montparnasském hřbitově v Paříži.

A do třetice – Cortazárova povídka Konec hry ze stejnojmenné sbírky u nás v překladu Marianny Houskové vyšla v roce 2002. Spadá do období Cortázarovy rané tvorby (sbírka poprvé vyšla v roce 1956) a navazuje na jeho první slavné dílo – Bestiář. Hra jako taková je součástí řady Cortázarových textů. V uvedené povídce spolu s autorem vstupujeme do dětského světa, mezi tři kamarádky, které hrají hru na sochy.

Spisovatel Leopold Lugones (1874–1938) je z vybrané trojice nejméně známý, přesto to byl právě on, kdo svými fantastickými prózami připravil půdu autorům magického realismu. Říkalo se mu „argentinský Poe“. A například Jorge Luis Borges se k Lugonesovi hlásil jako ke svému literárnímu vzoru. Sbírku Lugonesových textů vydalo na samém konci 90. let nakladatelství Dauphin. A z ní jsme také vybrali trojici textů Viola Acherontia, Černé zrcadlo a Nevysvětlitelný jev.