Božena Němcová: Nenech si být dlouhý čas! Rozhlasová koláž ze spisovatelčina zápisníku

Pod zápisníkem si nesmíme představovat ani diář, ani deník. Dnes má podobu hnědé kožené knížečky, která obsahuje 167 listů – ty však nejsou popsány souvisle. Celek představuje jakýsi mozaikovitý obraz života Boženy Němcové a jejích zájmů kolem doby, kdy vydala Babičku (jedinou přesnou datací v textu je záznam o úmrtí cara Mikuláše I. dne 2. března 1855). Začíst se do něj znamená svého druhu archeologický výzkum autorčina myšlení. Kromě zápisků o finančních výdajích a kratších i delších literárních citátů tu najdeme až etnografické poznámky o životě na vsi, o panském honu, o práci v textilkách apod.

13 fotografií

Vždyť lidé jsou stále stejní, směsice rozumu a vášně

Můžeme sledovat, jak vnímavá byla Němcová vůči jazyku – poznamenávala si zajímavá rčení, odchylky v dialektu, sestavovala si soupisy přirovnání, aforismů a dokonce i nadávek. V jednom zápisu se pak objevuje záznam z putování na hrad Kokořín a do přilehlých lesů, kde autorka vzpomene na svého zesnulého syna Hynka – a najednou nahlížíme do mateřského srdce a jedné z největších ran, které spisovatelku postihly.

Kdož ví, co se tu dělo před několika sty lety, kdo tu chodil po podlaze, kde nyní tráva roste, – a zdali podobné myšlénky některou pani nepronikaly, dívajíc se z okna do divokého údolí, co moji mysl pronikají. Vždyť lidé jsou za těch tisíc let stále stejní, směsice rozumu a vášně.

Na opuštěném kokořínském hradě jakoby autorka mluvila i k nám, překvapeným ze živosti a blízkosti zápisníku a také z šíře autorčiných zájmů i z její píle. Tuhle živost a blízkost v rozhlasovém pásmu režiséra Aleše Vrzáka ještě podtrhují herectví Magdaleny Borové a Marka Holého a nově natočené citace dobové hudby i moderní hudba od Jana Trojana.

Účinkuje Magdaléna Borová|foto:Petr Gojda,Český rozhlas

Literaturou a pro literaturu žila

Boženu Němcovou vnímáme jako nejdůležitější představitelku české literatury v 19. století. Proto možná překvapí, když při listování Zápisníkem zjistíme, že čeština je v něm stejně často užívaným jazykem jako němčina. V němčině tu nejčastěji čteme výpisky z literatury, které nám umožňují vhled do spisovatelčina „archivu“ a jsou tak nedocenitelným zdrojem informací o dobové četbě. Mezi autory dominují Adalbert Stifter, Johann Wolfgang Goethe, Heinrich Heine, Nikolaus Lenau, Karl Gutzkow, Alfred Meissner, objeví se tu ale i Georges Sandová nebo tehdy populární Háfíz. A v neposlední řadě se v zápisníku nachází 27 čtyřverší z Havlíčkova Křtu svatého Vladimíra, který tehdy koloval pouze v opisech.

Navzdory nuzným životním podmínkám je ze zápisníku patrná Němcové sečtělost. A jestliže Franz Kafka, její obdivovatel, o sobě kdysi prohlásil, že jeho život je literatura, lze o Němcové prohlásit, že literaturou a pro literaturu žila.