Buď to vyjde nebo ne, souhlasila s psaním kroniky, i když vůbec nevěděla, do čeho jde

Když Marie Hodinářová přišla do důchodu, kronikářka před ní skončila. Místostarosta ji požádal, zda by se obecní kroniky ujala. „Jsem v důchodu, tak to zkusím,“ souhlasila, i když vůbec nevěděla, do čeho jde, na druhou stranu znala dění v obci.

Pracovních míst vystřídala několik, od účetní v Madetě, přes masnu nebo prodavačku v JZD až po Temelín. „Dělala jsem různě, protože já snad měla smůlu na to, že, kde jsem byla, tam práce skončila.“

Do kroniky Myslkovic zapisuje po statích

Začíná činností obecního zastupitelstva. Další oddíl věnuje obyvatelstvu. Pak školství a kultuře. Následně zaznamenává běh roku: myslivecké a hasičské plesy, maškarní průvody po vsi – „Ty jsou tu snad od nepaměti a chodí i mladí,“ pochvaluje si Marie Hodinářová – večerní maškarní rej v zámku a dětský karneval, velikonoční řehtání, zábavy k pouti o svátku svatého Jana Nepomuckého, v zámeckém parku program na Den dětí, vítání občánků v honosném prostředí na zámku, hudební pikniky žáků soběslavské ZUŠ v myslkovickém zámeckém parku, tam také letní koncerty dechovky, říjnový program na zámku pro seniory, mikulášská nadílka s dětským programem, tradice chození Barborek po vsi, začátkem prosince adventní koncerty.

„A zpívání u rozsvíceného vánočního stromu před zámkem den před štědrým dnem – to je sváteční nepopsatelná pohoda,“ uzavírá kronikářka přehled společenského a kulturního dění v Myslkovicích.

Zajímavosti a výročí

Marie Hodinářová dále nalistovala výročí někdejších událostí. „V roce 1870 byl první poštovní úřad v domě žida Weila, číslo popisné 40. Před ním měl soukromou poštu Fischel, ale i místní vrchnost měla svou vlastní soukromou poštu, kterou do obce přivážel postilion. Cesta, kterou jezdil z tvrze Svákov přes Soběslav, Myslkovice a hrad Choustník, si do dnešních dnů zachovala název Poštovská,“ zvedne oči od kroniky a dopoví, že cesta už je ale zoraná.

„V roce 1930 byl zaveden telefon do naší vsi. A v roce 1950 vzniklo JZD.“ Kronikářka pak najde zmínku o konci 2. světové války a zapsaná jména devíti židovských obyvatel, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů.

„Moc malovat neumím, ale jakž takž jsem se snažila,“ omlouvá se Marie Hodinářová, když dojde k zápisu z roku 2014, kde na jeho úvodní stránku vyobrazila nový znak, který byl obci udělen spolu s praporem 20. května toho roku. „Znak obsahuje dva výrazné motivy. Prvním je historická existence židovského osídlení a druhým je příslušnost k farnosti v sousedním Janově.“

Kronikářka ještě přešla k roku 2015. Tehdy 5. července skupina myslkovických obyvatel odjela do Prahy do Betlémské kaple, do které v rámci slavnostního aktu u příležitosti 600. výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa darovala zvon. „Zvon Mistr Jan odléval myslkovický rodák Michal Votruba přímo na nádvoří Betlémské kaple,“ cituje s hrdostí Marie Hodinářová a pokračuje ve čtení z kroniky, přičemž se posluchač dozví, že to byl také zvonař Michal Votruba, kdo jako první zvon pro Betlémskou kapli rozezněl.