Byl „náš“ úplně od začátku. Když jste otevření, tak tu dětskou bytost přijmete srdcem, popisuje adoptivní matka a psychoterapeutka

6. říjen 2022

Věra Doušová pracuje jako psychoterapeutka s dětmi, které byly adoptovány anebo žijí u pěstounů. S manželem sami vychovávají dítě, které si osvojili. „Když nám z úřadu zavolali: ‚Máme pro vás děťátko‘, tak nám nejdřív ukázali jen fotku. Uviděli jsme krásné miminko a hned si řekli, že ho určitě chceme. Pak jsme dostali informace o jeho biologické rodině a kontakt na přechodnou pěstounku. Domluvili jsme si návštěvu… tak to celé začalo,“ popisuje.

Když se psychoterapeutka dozvěděla, že biologické dítě zřejmě mít nebude, hlavně chtěla být mámou. „Můj muž potřeboval vědět, že jsme udělali maximum, abychom měli dítě vlastní. Jinak by mu to nedávalo smysl.“

Ve stejné době už sama pracovala jako psycholožka v náhradní rodinné péči, takže oproti jiným žadatelům „věděla, do čeho jde“.

I miminka potřebují klid a čas, aby se mohla ukotvit u nových rodičů.
Věra Doušová

„Každé dítě potřebuje čas, aby si na novou rodinu zvyklo. Nejdřív jsme do pěstounské rodiny jezdili dvakrát až třikrát týdně. Přechodná pěstounka byla skvělá – vše nám ukazovala a předávala, jako když to máma ukazuje vlastní dceři,“ doplňuje s tím, že se spřátelili a mohli si dítě po čase převzít.

Čtěte také

Rozloučit se s miminkem není nic jednoduchého ani pro samotné pěstouny.

„Byli k němu vřelí, měli ho upřímně rádi a bylo to i pro ně těžké. Předávání miminek je velmi citlivá oblast. Stejně jako je citlivé téma, jestli mají osvojitelé zůstat v kontaktu s přechodnými pěstouny, nebo ne. Myslím si, že si to musí udělat každá rodina po svém,“ uvažuje psycholožka Doušová.

I miminko potřebuje klid

Když je ale dítě starší a své pěstouny si pamatuje, tak tam už návštěvy původní rodiny spíš doporučuje.

„Ale naše dítě bylo hodně malé a my měli pocit, že by to pro něj byl spíš jen zmatek.“ A pokračuje: „I miminka potřebují klid a čas, aby se mohla u těch rodičů ukotvit. A také tu změnu zpracovat – přepnout z jednoho rodičovského páru na druhý.“

Čtěte také

V rodině psycholožky se to zadařilo. „Byl ,náš‘ úplně od začátku. Povedlo se to, protože když je člověk nastavený a otevřený, tak i tu dětskou bytost přijme srdcem a otevřeně.

Je normální, že to hned ,nesecvakne‘, chce to vývoj. To samozřejmě neznamená, že je něco špatně, když to hned od začátku nejde.“

„Něco podobného se může stát i biologickým maminkám, když se jim miminko narodí, mají najednou pocit, že k němu nějak nemohou najít ten správný vztah… a dařit se to začne až časem. Stejné to je i u adopce – když se hned na začátku nepodaří mít správné vřelé city k dítěti, nemusí to znamenat, že je něco špatně,“ uzavírá.

Celé Hovory Tatiany Čabákové si poslechněte v audiozáznamu. Dozvíte se, na co nejčastěji adoptivní rodiče i jejich děti narážejí a jak jim pomáhá najít řešení.

Spustit audio

Související

  • Diagnóza F: Lesk a bída adopce

    Ročně se do náhradní rodinné péče u nás dostane asi 2500 dětí. Čekací doba na osvojení dítěte se pohybuje v řádu měsíců a let, dětské domovy jsou plné dětí, které b...