Byla by škoda, kdyby dobré boty zanikly, řekl si agronom ze Slovenska a začal je sám šít

Kdysi to byly populární boty do hor, na noze je měl kde kdo. Popradky se vyráběly ve Vysokých Tatrách. Když továrna zanikla, boty zmizely. Před pár lety se objevil člověk, který se rozhodl zašlou slávu obnovit. U Kežmarku si otevřel malou dílnu, kde každý den vyrobí jedny bytelné kožené pohorky. Zájemci na ně čekají až dva měsíce.

„Je to v ruce a v oku,“ směje se Vlado Makara. Boty řeže, brousí a barví v malinké dílně o rozloze sedmdesát metrů čtverečních. „Od padesátých let minulého století šili staří obuvníci v Popradě a ve Smokovci boty. Pracoval jsem ve výrobním družstvu. Když se začalo rozpadat, řekl jsem si, že by byla škoda, kdyby výroba tak dobrých bot zanikla,“ vzpomíná.

Jak sám říká, boty jsou pro něj srdcovka: „Rád chodím po Tatrách, tak jsem si řekl, přece nebudu nosit nějaké italské nebo německé boty. Ušiju si je sám.“ Původním povoláním agronom začal šít boty trochu z nouze, protože po rozpadu společného státu nebyla na východu Slovenska práce.

A švec z Kežmarku už dávno přesáhl stíny tatranských hor. Jeho boty nosí místní nosiči a horolezci, objednávky ale chodí z celého světa. Už se také poučil: podrážky kupuje ze Zlína a kůži z býka objednává v Německu. „Býk má hustší, pevnější kůži. Za kravskou dám o polovinu méně, ale raději si připlatím. Boty jsou sice dražší, ale stojí za to,“ vysvětluje.

Těžké vysoké popradky jsou bytelné boty. Na svoje první si dobře pamatuje i Lubomír Smatana. Vlado Makara tvrdí, že ty jeho vydrží stejně dlouho, a díky novým materiálům možná i déle.

autoři: Ľubomír Smatana ,
Spustit audio

Související