Být trans není kratochvíle, jak si myslí boomeři

Ivana posezení v kině Art odpálila otázkou, jestli existuje dotaz, kterým byste jako cizí člověk neměl častovat někoho, kdo prochází tranzicí. Lenka říkala, že pokud je někdo trans a chce o tom mluvit, tak to určitě řekne, ale hlavně je trapné se takového člověka ptát, co má mezi nohama.

Proběhlo samozřejmě intermezzo, během kterého Ivana propagovala ezoteriku a otevření srdeční čakry a Zuzana zase merino, levanduli nebo hořčici s příchutí jalapeňo.

Pak se opět ujala slova Lenka a popisovala, že tranzice je pozvolný proces a ona ho už ukončila, protože se ve svém těle cítí spokojená a nechce usilovat o operativní změnu orgánu. Ivana a Zuzana jí samozřejmě záviděly, že je spokojená a vyrovnaná, což není fér.

Zmínila také, že častým stereotypem ohledně trans lidí je názor, že musí projít zmiňovanou změnou pohlaví. Ve skutečnosti to vůbec není nutné, byť to kvůli občance vyžaduje česká legislativa.

Nebyly by to Buchty, kdyby se nedotkly úplně jiných témat – proběhlo tedy zlepšení pleti po hormonech, macramé, Ivaniny životní pochyby, koperníkovský obrat, Lenčino randění s fanynkou nebo Zuzaniny objemné klíče. A pak už se mohlo jít domů, samozřejmě s hlavní myšlenkou večera v hlavě: vše týkající se tranzice je úplně individuální.

Pusťte si do uší a hlavně do duše Buchty a třeba si uvědomíte, že nechcete být stále v tom samém těle.