Cesta amatéra mezi hereckou Bohému: Jak se Jaroslav Marvan snažil jet vždycky v kočáře, nikoli na kozlíku

10. březen 2017

Televizní seriál Bohéma předvedl herce v trochu neznámé roli. Nakolik byla reálná?

Jaroslav Marvan jako chrobák valící neúnavně a trochu bojácně svou kuličku. Tak v této roli Ze života hmyzu Karla Čapka slavil s Národním divadlem úspěchy i v Londýně. Jako by symbolicky shrnovala kariéru poštovního úředníka, který kvůli zálibě v ochotničení vlastně musel poštu opustit.

Jako herec pak přežil všechny režimy, kterými Česko(slovensko) prošlo ve 20. století. Hrál bez sebemenšího výpadku za všech časů. Dokonce v 50. letech dosáhl pozice nejpopulárnějšího komediálního herce. Jen na chvilenku (a ne moc výrazně) upadl v nemilost.

Burianův nahrávač

Jako amatér prošel několika divadelními scénami. „Dlouhá léta pak působil v Divadle Vlasty Buriana. Dělal mu skutečně svým způsobem nahrávače. Byl totiž známý jako perfekcionista,“ popisuje archivářka Národního divadla Marie Hradecká.

„Vždycky se perfektně naučil roli. Uměl přesně všechny detaily inscenace, takže Burian vůbec nemusel chodit na zkoušky. Věděl, že se může spolehnout právě na Marvana.“ Když ale kvůli hraní opustil i svoje původní zaměstnání, asi chtěl víc. Proto asi taky od Buriana odešel.

Je potřeba jet v kočáře

Jaroslav Marvan v Národním divadle

„Dostat se za války do Divadla na Vinohradech byla velká pocta,“ připomíná Hradecká. „Začal tam hrát velké role. Z Vinohrad přešel do Městských divadel pražských a v roce 1954 dostal nabídku stát se členem činohry Národního divadla, což pro něj byl vrchol.“ Proč ho ale po válce nepotkal osud Vlasty Buriana a dalších?

„Marvan se držel otcova hesla ,Je potřeba jet v kočáře, nikoli na kozlíku!‘. Příliš nevyčníval. Byl to bytostný herec, který chtěl hlavně hrát. Snažil se příliš politicky neprojevovat. I když později už jako velmi populární herec okusil, co to je, když ho mocní požádají, aby někde vystoupil a něco přečetl. I to se samozřejmě stalo.“

Škraloup na Marvanově profilu

Za 18 let v Národním odehrál 43 rolí. Ne všechny byly velké a zásadní. Už po roce ale dostal titul zasloužilého umělce (1955) a v roce 1958 vyznamenání za zásluhy o výstavbu. Pak ale přišel na nějaký čas útlum. Titul národní umělec dostal až v roce 1971. Rok před odchodem do divadelního důchodu. Co se stalo?

„V roce 1960 se mu narodila dcera Alenka. Měl jí s mladou herečkou Národního divadla Alenou Jančaříkovou.“ Problémem bylo, že Marvan byl od roku 1927 ženatý. I když se nerozvedl, k dceři se okamžitě přihlásil. Považovalo se to za amorální. „Je to vidět právě na těch oceněních,“ říká Hradecká.

Osobní karta Jaroslav Marvan (archiv ND)

Přešlap seriálu

V něčem tedy Marvanův obraz v Bohémě nejspíš skutečně odpovídá realitě. Taky neexistuje žádný důkaz, že by se během poválečných procesů za Buriana postavil. Co už jde ale proti skutečnosti, je zmínka v 6. díle Bohémy, že Marvan odmítl hrát ve filmu Nikdo nic neví dohromady s Burianem.

„Tam se s Burianem vůbec nepočítalo. To mělo být od začátku postaveno na kontrastu starého a mladého tramvajáka. Roli staršího měl hrát Marvan, roli mladšího Ladislav Pešek. Nakonec místo Peška roli dostal František Filipovský,“ vysvětluje Miloslav Turek z archivu Českého rozhlasu.

Tragická smrt milenky

Jaroslav Marvan odešel do divadelního důchodu v roce 1972. Dál ale dostával příležitosti ve filmech a televizi. Svou dceru si k sobě domů do své vily (viz obrázek) nevzal ani po tragické smrti její matky. Vyrůstala v Plzni u babičky a tety. Marvan za ní měl pravidelně dojíždět.

Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.