Chtěla jsem dělat věci, které mi šly nejhůř, říká Ivana Kalina Tabak. Studovala hru na klavír, teď je dramaturgyní olomoucké filharmonie
Nový Sad – Bratislava – Praha - Brno – Olomouc. To je dosavadní trasa Ivany Kaliny Tabak, ženy, která před válkou utekla na Slovensko, vystudovala hru na klavír a později i hudební vědu a dnes coby dramaturgyně udává tón Moravské filharmonii Olomouc. Její Vizitku připravila Renáta Spisarová.
Když se Ivana Tabak v osmnácti letech rozhodla, že se bude naplno hře na klavír, mnozí přátelé tomu nerozuměli. Silnější prý totiž byla vždycky v tanci, už v sedmi letech si ve Zlatých stránkách našla telefon baletní školy a dorazila na přijímací zkoušky. „Jenže já chtěla dělat to, co mi šlo nejhůř,“ vypráví výbornou češtinou tato rodačka ze srbského Nového Sadu. „Chtěla jsem se zdokonalovat, posouvat hranice. Měla jsem pocit, že na to mám, ačkoliv jsem věděla, že mě čeká dlouhá cesta.“ Opustila gymnázium a přihlásila se na konzervatoř, jenomže záhy v rámci války o Kosovo začalo bombardování. Ivana zjistila, že šance k dalšímu studiu nabízí jenom zahraničí.
Peníze na cestu jí věnoval děda, prodal tehdy rodinnou půdu, a Ivana začala studovat na VŠMU v Bratislavě. Díky vojvodinskému původu rozuměla slovensky dobře, problém byl ovšem v samotné technice hry na klavír. „Paní profesorka mi řekla, že mě bude muset naučit to, co se učí sedmileté děti, a já pochopila, že opravdu dobrá koncertní klavíristka ze mě pravděpodobně nebude. Vzala jsem to ale jako výzvu a poslouchala její instrukce, což vedlo k tomu, že jsem se snad stala dobrou klavírní pedagožkou,“ konstatuje.
Bohuslav Martinů, můj osud
Touha dosahovat cílů ji ale neopustila. Do Prahy – města, které ji okouzlilo jako Alenku v říši divů – později odjela studovat hudební vědu. Věnovala se klavírní literatuře, svůj někdejší zájem o sonáty slovenských skladatelů po roce 1950 rozšířila o tvorbu Bohuslava Martinů a začala pracovat v institutu věnovaném tomuto autorovi. Setkání s Martinů vnímá jako osudové, ve Vizitce detailně popsala, co všechno obnáší příprava souborného kritického vydání děl Bohuslava Martinů. V jejím případě to mimo jiné znamenalo pročíst celou korespondenci čítající 4000 dopisů ve čtyřech jazycích.
Čtěte také
Ovšem ani Praha se nestala Ivaniným stálým přístavem. Svého muže, hudebního vědce a odborníka na slovanské jazyky Petra Kalinu, totiž následovala do Brna. „Když jsem byla na rodičovské, vtáhl mě do editace textů pro Českou filharmonii, čímž mi připravil půdu coby dramaturgyni Moravské filharmonie Olomouc,“ konstatuje. Do výběrového řízení na tuto pozici se přihlásila v roce 2019, přičemž o konkurzu se dozvěděla náhodou na jedné oslavě narozenin právě v době, kdy zvažovala, kam svou kariéru posune. Na konkurzu uspěla, ovšem z plánovaného půl úvazku se rázem stal úvazek plný. Do Olomouce v Brně dojíždí v podstatě denně. I o tom, co olomoucká filharmonie plánuje a na co se můžou těšit návštěvníci letošního festivalu Dvořákova Olomouc (12. – 28. 5.), ve Vizitce mluvila detailně.
Související
-
Svoje hranice neznám, baví mě je zkoušet. Žaneta Vítová v nahrávkách pro Český rozhlas
Když bylo Žanetě šest let, maminka jí oznámila, že bude hrát na akordeon. Odpověď zněla: Co to je?
-
Nové studiové nahrávky: Velké tercie Petra Bakly a nymfy stromů Lenky Noty
Nové vydání Futurissima přináší další svědectví o tom, že se v rozhlasových studiích nahrává také nová tvorba českých skladatelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
