Chtěla po Ladovi, aby namaloval kočku bez mašle. S mašlemi prý ve Francii neexistují. Lída Durdíková oslovuje i dnešní děti

Generace francouzských dětí vyrostly na knížkách české spisovatelky Lídy Durdíkové. Její knihy vycházely v edici jménem Père Castor neboli „Táta Bobr“. Některé byly vydané jen francouzsky, jiné byly přeložené i do češtiny jako třeba „Skaf, tuleň“, „Zajíček Ušáček“ nebo „Žbluňk divoká kachna“. Tyto příběhy jsou ve Francii dodnes velmi oblíbené, mimo jiné i v České škole bez hranic v Paříži.

Paul čte úryvek z knížky „Včelí obec“, kterou Lída Durdíková napsala v třicátých letech. Inspirovala se přitom knihou Život včel od belgického spisovatele Maurice Maeterlincka, který dostal v roce 1911 Nobelovu cenu za literaturu.

Poučná a přece pro děti

Kniha Lídy Durdíkové je členěná do několika stručných kapitol a psaná pro děti. Durdíkové se podařilo propojit dětské zobrazení světa včel s faktickými informacemi. 

Kateřina Segešová vyučuje na pařížské Sorbonně. Teď je ale v České škole bez hranic a francouzsko-českým dětem vypráví o Lídě Durdíkové: „Tohle unikátní propojení dalo vzniknout skoro učebnici, která se ale tváří jako pohádka. Tudíž je to něco, co těm dětem dá spoustu informací a zároveň je to baví. Je to škola hrou.“

Česká spisovatelka, pedagožka a překladatelka se narodila v roce 1899 v Praze a jako asistentka spolupracovala s pedagogem Františkem Bakulem v Jedličkově ústavu. Koncem 20. let se Durdíková seznámila s francouzským vydavatelem Paulem Faucherem, za kterého se později provdala a odcestovala za ním do Paříže.

„Ona právě vydávala se svým manželem tu edici Père Castor, v překladu „Táta Bobr“. To byly většinou pohádky, ve kterých taťka svým třem dětem, třem malým bobříkům, vypráví o tom, jak se něco děje,“ říká Kateřina Segešová. 

Lída dětem

Dětské knihy Lídy Durdíkové vycházely ve Francii pod pseudonymem Lída. Svým dětem je před spaním čte i Ludovic: „Autorku Lídu jsem neznal. Její knihy ale máme doma a dětem se moc líbí.“

Podobně to dělá i Stéphane, ale ani on nevěděl, že je Lída z Česka. Dozvěděl se to prý až před pár lety od své české manželky.

Čtěte také

„Tyhle knížky moje prateta věnovala naším dětem. V rodině jsme je vždycky hodně četli. Máme myslím celou edici, pět nebo šest knih. Čteme je každý večer před spaním, třeba O Koblížkovi nebo O Rezavé slepičce. Je neuvěřitelné, že se ty knížky předávají z generace na generaci, i když jsou to velmi staré příběhy. Mohly by je nahradit nové knihy, ale stále mají velký úspěch“ svěřuje Stéphane.

Lída Durdíková se v Paříži přátelila s básníky André Bretonem nebo s Paulem Fortem. Snažila se ale propagovat i díla českých autorů jako třeba Ladislava Havránka nebo Josefa Lady. Místy to ale dělala dost svérázným způsobem. Po Josefu Ladovi například chtěla, aby předělal obrázek kočky, a namaloval ji bez mašle, protože ve Francii kočky s mašlí neexistují.

autoři: Martin Balucha , aka
Spustit audio

Související