Čím tmavší cukr, tím zdravější? Nemusí to platit vždycky
Na první pohled by se zdálo, že hlavním rozdílem je barva. Není to tak jednoduché. Bílou barvu surový cukr získává až čištěním, takzvanou rafinací. Tímto procesem sice docílíme zářivě bílé barvy, ale zároveň cukr zbavíme veškerých vitamínů a minerálů.
I přesto může mít řepný cukr hnědou barvu. Docílíme toho tak, že do něj přidáme třtinovou melasu. Tím se skoro vyrovná zdravějšímu třtinovému cukru. Další varianta spočívá v dobarvení rafinovaného řepného cukru karamelem.
Takový cukr má pak stejné výživové hodnoty jako klasický bílý. Třetí možností je nedočištění cukru při jeho zpracování. Vznikne tak nerafinovaný řepný cukr. V něm ale zůstanou především draselné a sodné soli, které při dlouhodobé konzumaci zatěžují nejvíc ledviny.
Zatímco řepný cukr nazýváme bílým jedem, třtinový získává na popularitě. Intenzitu hnědého zabarvení ovlivňuje obsah melasy. Ta vzniká vlastně jako odpadní produkt při zpracování cukrové třtiny na cukr.
A platí, že čím tmavší hnědá, tím víc zdraví prospěšných látek – zejména vápníku, hořčíku, železa nebo vitaminů skupiny B. Ale pozor, i ten nejzdravější třtinový cukr je pořád hodně kalorický.
Třtinový cukr má příjemnou chuť i vůni, na rozdíl od neutrálního bílého a je zhruba třikrát dražší.
