Činčily jsou mazlíčci s hebkým kožíškem, co milují rozinky

1. listopad 2018

Hebký kožíšek, oči jako dva černé korálky a huňatý ocas. Tak by se daly ve stručnosti popsat činčily. Tito hlodavci pocházejí z nehostinných horských oblastí jihoamerických And. Ve volné přírodě žijí celý život v páru.

Natálka Furiková z Loučovic na Českokrumlovsku má doma dva činčiláky vlnité – Matýska a Maxe. Chová je v panelákovém bytě v kleci vysoké dva metry.

Dole mají podestýlku z recyklovaných plenek, která do sebe vsaje všechny nečistoty. I když v kleci mají činčily různé prolézačky, panička jim dovolí i pobyt mimo ní. „Pouštíme je každý den tak na čtyři hodiny. Musíme ale zabezpečit prostor, aby si neublížily,“ dodává chovatelka.

Jedna z činčil Natálky Furikové

Srst obou činčil je jemná jako hedvábí. Na omak je velmi příjemná i proto, že je hodně hustá. Činčilí kožich rozhodně nepromokne. Zvířata se koupou v písku nebo v prachu, který je očistí od vnějších parazitů.

Činčily jsou ale náchylné na prochladnutí. „Doma potřebují pokojovou teplotu, aby tam nebyla moc velká zima. Jinak by jim mohla vypadávat srst, mohly by prochladnout a mít z toho velké zdravotní problémy,“ vysvětluje Natálka Furiková.

Činčilí bráchové Matýsek a Maxík jsou hodně přítulní a občas si vyžadují pozornost. Na zavolání nepřijdou, ale rozinkou se zlákat nechají.  S tímhle pamlskem se ale musí opatrně. Pokud by ho bylo moc, tito hlodavci by dostali cukrovku. Stačí jim tedy rozinkami přilepšit jen jednou za měsíc.

„Činčily nepohrdnou senem a granulemi. Hlavně jim také dáváme klacíky z ovocných stromů, aby si obrušovaly chrup a nepřerůstal jim dál,“ doplňuje chovatelka.

Holandské zakrslé chocholaté slepice musí před výstavou ke kadeřníkovi

Bedřich Autrata ze Soběslavi chová holandské zakrslé chocholaté slepice

Chochol na hlavě místo typického hřebínku je hlavní okrasou holandských zakrslých slepic. Už v roce 1657 zachytil tato zvířata na svých obrazech holandský malíř J. Monkhorst.

Činčily jsou noční tvorové. V noci si hrají, nahánějí se a občas něco zakousnou, ale svojí paničku vyspat nechají. Přes den většinou odpočívají. Když je nikdo nevyruší, v klidu spí.

Tito hlodavci se v zajetí dožívají až dvaceti let, ve volné přírodě pak deseti až patnácti let. Při pořízení roztomilého chlupáče byste na to tedy měli myslet. „Přítele jsem připravila na to, že s námi budou žít činčily. I proto, že jsou dlouhověké, na rozdíl od křečků, jsem si je vzala,“ usmívá se Natálka Furiková.

„Činčily bych doporučila trošku zkušenějším chovatelům, kteří už třeba měli křečky. Jsou to mírumilovná zvířátka a mohou být i u dětí. Hodí se do rodinného domu i paneláku, jen musí mít dostatečný výběh. Pro mě jsou činčily naprostými miláčky a rozhodně nelituju, že je mám. Jsou to roztomilí tvorové a hodně mazliví,“ uzavírá Natálie Furiková.

Rozhovor s chovatelkou činčil přinesl magazín Máme rádi zvířata. Dále nabízí reportáž z operace nádoru v tlamě kočky a také informace o výzkumu vlivu pohody včelstev na produkci medu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.