Co jsme za společnost, když hromadně vytváříme dojem, že naše těla jsou špatná, ptá se antropoložka Moree

6. leden 2023

„Dnešní mladí lidé mají obrovské množství vlivů, které musejí zpracovat. To je obrovské plus, protože mají k dispozici informace a dokážou si je najít. Na druhou stranu musí čelit věcem, kterým by bez přístupu k informacím nečelili,“ popisuje lektorka, sociální pedagožka a antropoložka Dana Moree jeden z rozdílů mezi generací dnešních dospělých a současnou generací, která už nezažila komunismus. Může nová generace přinést zásadní společenskou změnu?

Globalizace, využívání internetu, a zejména sociálních sítí urychlily v posledních letech přístup k informacím. S dobrou informovaností však přichází množství možností, které dnešní mladý člověk často překlápí do otázek.

Bodyshaming je zážitek, kdy se stydím za své tělo, a to zpravidla kvůli tomu, že dlouhodobě slyším kritické poznámky na to, jak vypadám.

„Množství informací vytváří otázku, kdo jsem a kdo mám být. Takové otázky přitom nejsou ani dobré, ani špatné. To, jestli se stanou dobrými nebo špatnými, se ukáže podle toho, jak je používáme, ostatně jako u spousty jiných věcí. Informace a impulzy se dají použít dobře a transformovat do něčeho pozitivního, zároveň můžou ale škodit,“ vysvětluje Moree.

Kde bereme právo komentovat, jak ten druhý vypadá?

Otázka informovanosti souvisí i s přístupem k sobě samému a svému tělu. Moree to vysvětluje na příkladu představení na téma bodyshamingu, které vzniklo v Divadle utlačovaných. „Bodyshaming je jednoduše zážitek, kdy se stydím za své tělo, a to zpravidla kvůli tomu, že dlouhodobě a z různých stran slyším kritické poznámky na to, jak vypadám,“ vysvětluje Moree.

Čtěte také

Když se zmíněná hra dohrála, Moree požádala publikum, aby se postavili ti, kteří bodyshaming zažili. „Sál se postavil celý. Muži, ženy, tlustí, tencí, vysocí, malí. A já jsem si uvědomila, že opravdu deset let v divadelním kontextu pracuji s ženami – ale týká se to i mužů –, které všechny takovou situaci zažily. Kdybych to otočila, kladla bych si otázku: co jsme za společnost, kde hromadně vytváříme dojem, že naše těla jsou špatná?“ ptá se Moree.

Dodává přitom, že nejde o to, že by pracovala s lidmi, kteří by byli oškliví. Jednoduše lidé, kteří jsou větší od svého okolí slýchávají, že jsou příliš, velcí a menší lidé jsou zase kritizováni za to, že jsou příliš malí.

Tlak na výkon je přitom velký a s ním i strach, že děti nebudou dostatečně dobré, aby se uplatnily ve společnosti.
Dana Moree

„Kladu si otázku, jestli bychom to neměli vzít jako zrcadlo a říct si, zda bychom o tom jako společnost neměli začít přemýšlet trochu jinak. Jednak o tom, jak se vztahujeme ke svému tělu a taky jak se vztahujeme k tělu druhých, kde bereme právo komentovat, jak ten druhý vypadá, takovým způsobem, že je to zraňující,“ říká Moree.

S lepšími vztahy na školách roste i výkon

Z antropologického pohledu podle Moree začínáme podle zmíněných vzorců přemýšlet v rodinách. V období dospívání se nám začíná měnit tělo a ptáme se tak, v jakém těle vlastně chceme žít.

Čtěte také

„To mi připadá legitimní a vlastně i racionální. Neobhajuju to, jen si myslím, že bychom měli zdroje těchto problémů, ale i řešení hledat u mladé generace. Oni totiž jen dávají zrcadlo tomu, co starší generace produkuje,“ míní Moree.

V rámci nadačního fondu Eduzměna se antropoložka zabývá i vztahy ve školách, které jsou podle ní jednou z nejdůležitějších součástí toho, co se ve školách děje.

„Zajímavé je, že vždycky se dřív nebo později ke vztahům dostaneme. Ve školách jsou totiž velké kolektivy, kde se scházejí různé typy lidí a ti se spolu musí naučit vycházet. Tlak na výkon je přitom velký a s ním i strach, že děti nebudou dostatečně dobré, aby se uplatnily ve společnosti.“

Čtěte také

„V takovém momentě dochází ke zvažování, zda jsou důležitější dobré známky, nebo vztahy. Vztahy přitom stojí čas a energii, lidi se o nich musí naučit vyjednávat. Výkon je zase zapotřebí proto, aby se děti dostaly na osmileté gymnázium nebo na střední školu,“ popisuje Moree.

Školy tak stojí před dilematem, zda upřednostnit vztahy, nebo výkon. Podle Moree jsou na tom však nakonec nejlépe ty školy, které se rozhodnou investovat do vztahů, s lepšími vztahy se totiž nakonec zlepšuje i výkon. V současnosti rostou snahy o kultivaci školního prostředí, zároveň se však rozevírají nůžky mezi školami, které se rozhodnou investovat energii do lepších vztahů, a školami, které se tím nezabývají.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské v audiozáznamu.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.