Co ti je? Nic! Pasivní agrese vychází z frustrace, naučte se ji poznat u sebe i druhých
„Agrese je aktivní vyjádření zlosti. Pasivní nevyjadřujeme, ale stejně probublá na povrch,” vysvětluje v Balancu psycholog a psychoterapeut Michal Petr. Představte si situaci, někdo vás hrubě předběhne při nástupu do tramvaje. Místo, abyste se ohradili, do spolucestujícího drknete. Ale jen tak, aby to vypadalo jako omyl. Naschvály jsou častým projevem pasivní agrese. Co vše agrese je a jak s ní nakládat?
„Pasivní agrese je znát, druzí na ni reagují, ale je skrytá.“ V základech jakékoliv agrese je frustrace. Ne vždy ale dokážeme říci, co nám vadí, bouchnout do stolu nebo se ohradit. Někdy si ani sami nevšimneme, že jsme naštvaní. Možná jsme se naučili doma, že musíme být hodné děti – ty se přece nevztekají, nekřičí a neříkají ošklivé věci. Impulsy hněvu potlačujeme, ale tlak zesílí a někde to praskne. Je otázka, jakou cenu platíme a zda neškodíme nejvíc sobě.
„Aktivní ani pasivní agrese nejsou dobré pro dlouhodobé, otevřené a zdravé vztahy.“ Prvním krokem je si agresi uvědomit, u sebe nebo i u druhých. Zjistit, co nás naštvalo a hledat správný způsob vyjádření. Nastavovat hranice sobě i druhým lidem a naučit se říkat ne. Vyjádřit naštvání není vždy špatné a máme na to právo.
Poslechněte si celý rozhovor o pasivní agresi, frustraci a nastavování hranic.
Související
-
„Nemám tě rád!“ často u dětí znamená „Prosím, pojď ke mně blíž, není mi dobře.“
„Nenávist je emoce, kterou u svých dětí těžko snášíme. Ale ať už chceme, nebo ne, přichází a dítě ji prožívá,“ říká Kateřina Králová, speciální pedagožka a lektorka.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
