Cyril Höschl: Hikikomori není japonský fenomén. V extrémní sociální izolaci žijí lidé po celém světě

Japonský výraz hikikomori znamená odtržení. Označuje poruchu u mladistvých jedinců, kteří žijí zpravidla se svými rodiči, ale izolují se měsíce i dlouhé roky ve svých pokojích od světa i od své rodiny.

„V souvislosti se změnou chování pod vlivem pandemie se japonský termín hikikomori nyní dostal i do Evropy a začíná se diskutovat o tom, zda jde, nebo nejde o samostatnou duševní poruchu,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... psychiatr Cyril Höschl.

Ohroženi jsou všichni

Naprostá ztráta potřeby s někým komunikovat postihuje podle japonských vědců 1 až 2 % populace a týká se hlavně mladých mužů. „To, souvisí zřejmě s jejich větší introverzí a se stále ještě existujícími rozdíly ve využívání moderních technologií u chlapců. Může to ale souviset i s tím, že některé diagnózy postihují více jen jedno pohlaví, podobně jako anorexie u žen nebo vyšší sebevražednost u mužů.“

Čtěte také

Má jen špatnou náladu? Deprese u dětí a dospívajících jsou po covidu častější. Jaké mají projevy? A kdy zavolat psychologa?

Dlouhou dobu se přitom diskutovalo o tom, zda jde o kulturní fenomén, který je vázán pouze na Japonsko. „Stále více se ale ukazuje, že hikikomori souvisí se společenskými změnami ve světě vůbec, a týkat se tedy může všech mladistvých.“

Syndrom odtržení byl popsán i v České republice, i když oficiální data zatím neexistují. Důvodem je obtížná diagnostika. „Tím, že jedinci komunikují se světem pouze prostřednictvím svého počítače, se syndrom hikikomori stává velice těžko odlišitelný od netolismu, tedy závislosti na internetu. Problémem je i malá zkušenost odborníků s touto poruchou. Často se zaměňuje za Aspergerův syndrom, autismus nebo poruchy osobnosti.“

Spouštěč je nejasný

Zprávy z Japonska ukazují, že příčinou rozvoje poruchy mohou být různé traumatické zážitky z dětství, jako je sociální vyloučení, šikana a odmítání. Ze strany rodičů je pak rizikovým faktorem přehnané očekávání.

V kombinaci s osobnostními rysy a sklony jedince k introverzi, závislostem, nevyjímaje poruchy v mezilidských vztazích a komunikaci, jde o velmi rizikové pole pro rozvoj sociální izolace. A k tomu je nutné přičíst obtížné období dospívání, spojené s opozičním vzdorem vůči rodičům.

Čtěte také

Čekali jsme, že přinesou svobodu. Teď jsme ale na sociálních sítích závislí, říká antropoložka Marie Heřmanová

Podle Cyrila Höschla by se ale dalo poruše dobře předcházet, pokud by se dařila včasná detekce a spolupráce s celou rodinou, vrstevníky a jedinci. „To je ale velmi obtížné. Jedinci totiž nevidí problém v sobě, ale ve svém okolí. A jako jediné řešení se jim jeví izolace.“

„Jelikož je ale v popředí hikikomori sociální izolace, a ne závislost na internetu, lze počítač, který jedinci mají jako jediný komunikační kanál se světem, použít jako vhodný terapeutický prostředek.“

V souvislosti s následky restriktivních protipandemických opatření, které v mnohém připomínaly modelové hikikomori nebo patologický netolismus, se dá bohužel předpokládat, že procento jevů, které už lze považovat za patologické, bude narůstat. „Statistiky, které se týkají nárůstu duševních chorob, tomu ostatně už nasvědčují.“

Další témata rozhovoru: závislost na internetu; jak pandemie poškodila duševní zdraví; kolektivní psychika.