Cyril Mach, valašský bojovník rozhlasu (17. února 1888 – 6. května 1945)

Valašským učitelem

Cyril Mach se narodil 17. února 1888 v Čechách, a to ve Starých Smrkovicích u Nového Bydžova. Po absolvování obecné školy studoval na novobydžovském gymnáziu a poté na učitelském ústavu v Kutné Hoře. Kantorská profese zavála Macha – jak tehdy bývalo obecnějším zvykem – daleko od rodného kraje. Po maturitě v roce 1909 totiž získal učitelské místo v Horních Pasekách nedaleko Valašské Bystřice. Hornatý kraj Valašska i zdejší lid Machovi učarovaly a on s nimi spojil většinu života. Z Pasek brzy přešel na školy v nedaleké Horní i Prostřední Bečvě. Tam jej zastihl počátek první světové války, Mach musel narukovat na frontu, avšak při bojích utrpěl zranění nohy. Během léčení v Trutnově se seznámil s mladou učitelkou Antonií Michálkovou, s níž se v březnu roku 1918 oženil a později vychovával dvě dcery a dva syny. Po vzniku Československa působil Mach na východě republiky jako propagační komisař při Ministerstvu s plnou mocí pro správu Slovenska. V roce 1920 byl ustanoven řídícím učitelem v Hutisku. Na tamní škole Za Kopcem poté působil dalších devatenáct let.

Cyril Mach patřil k učitelům, kteří svou profesi vnímali jako poslání. Snažil se pozvednout úroveň výuky a pro děti sháněl často těžko dostupné školní pomůcky. Machovo úsilí o povznesení školy přineslo ovoce v podobě jejího rozšíření. V roce 1924 byla k nevelké jednotřídce přistavěna další učebna, roku 1930 pak proběhla výstavba nové školní budovy, díky níž začala škola fungovat jako trojtřídní pod novým názvem Škola Charlotty Garrigue Masarykové. Dětem Mach vedle potřebných znalostí vštěpoval také zdravotní a hygienické návyky, jež byly do té doby na odlehlých horských pasekách nezažité. Počátkem třicátých let založil v obci dětský hasičský sbor, jenž byl možná prvním v republice. Mach se nevěnoval jen svým žákům, ale podporoval i jejich rodiče. Díky samostudiu a účasti na rozličných kurzech pomáhal lidem v právních a majetkových věcech, na základě nových poznatků poskytoval rady v oblasti zemědělství a chovu dobytka, jako absolvent kurzu ošetřovatele dokázal lidem poskytnout první pomoc. Mach byl také vášnivým sportovcem, který se věnoval především turistice a lyžování. Pro své žáky pořádal kurzy a závody v běžeckém lyžování i skoku na lyžích.

Machovi učarovala valašská příroda a vyhovovalo mu odlehlé prostředí horského údolí Zákopčí. Vedle osamocených pěších výprav do okolí vydával už před první světovou válkou turistické příručky, informační letáky a sám prováděl lidi po Beskydech. Nepřekvapí ani jeho aktivita ve spolcích jako Sokol a Červený kříž. Svou činností podnítil občany Hutiska k vybudování Masarykova pomníku (1921) i pomníku Charlotty Garrigue Masarykové (1926). Cyril Mach byl pro svoji veselou povahu, intelektuální rozhled a zároveň skromnost vyhledávaným a oblíbeným společníkem. Byt rodiny Machových v hutiské škole často navštěvovali umělci, malíři, spisovatelé, školští pracovníci, lidé z rozhlasu i turisté. Na druhou stranu se pro svoji upřímnost a pokrokové názory nezalíbil všem a někteří konzervativní vesničané se na něj – hlavně v počátcích jeho působení na Hutisku – dívali s nedůvěrou.

Spolupracovníkem rozhlasu

Rádiové vysílání a jeho rozmach významně ovlivnily život v prvorepublikovém Československu. Rozhlas narušil pouta dosavadní izolovanosti mnohých regionů, pronikl do odlehlých končin a napomohl svým neviditelným vláknem vytvářet široké kulturní společenství. Týkalo se to i Valašska, o což se velkou měrou zasloužil Cyril Mach. Hutiský učitel byl totiž prvním, kdo do vsi přinesl rozhlasový přijímač: „Mach měl ve škole i krystálek i potom lampový přijímač na baterie (co bylo trápení s těmi bateriemi, vždyť elektrika tehdy v Zákopčí ještě také nebyla) a děti i dospělí poslouchali ve škole i pod jejími okny rozhlas a velice se divili a těšili z té neslýchané vymoženosti.“

Machovou zásluhou byli jeho spoluobčané seznamováni s hodnotami, fenomény a událostmi, jež existovaly za úzkým regionem Valašska. Mach se ovšem nespokojil pouze s tímto pasivním přijímáním rozhlasového signálu. Kvůli mezerám v historických pramenech se již zřejmě nikdy nedozvíme, kdy se poprvé setkal s rozhlasovými pracovníky. Víme však, že s nimi začal od druhé poloviny třicátých let intenzivně spolupracovat. Mach často zajížděl do stanice československé rozhlasové společnosti Radiojournal v Moravské Ostravě, která mu dávala prostor ve svém vysílání. U rozhlasového mikrofonu Mach aktivně propagoval Valašsko, éterem šířil povědomí o jeho historii, přírodě a obyvatelích. Mezi únorem 1937 a zářím 1938 proslovil devět přednášek. Jedna z nich například seznamovala s osídlením Valašska, jiná představovala duši valašského dítěte a další vybízela k návštěvám valašských letních bytů.

Mach se neomezil jen na vlastní rozhlasové proslovy, nýbrž organizoval také kolektivní vystoupení valašských spoluobčanů. Nejprve začal s hutiskými žáky: „…jednoho krásného dne se vrátil Cyril Mach z Ostravy a hlásil dětem, že budou zpívat v ostravském rozhlase. Daly se dohromady různé dětské zvyky z valašských pasínků, písně, helékačky, říkanky a hádanky, všecko v krásném a čistém nářečí Rožnovska, z toho kouta pod Soláněm, a paní řídící Táňa Machová začala nacvičovat…“ Celou snahu podporoval v ostravském rádiu František K. Zeman, jehož rozhlasová tvorba tíhla k regionální tematice a využívání folklórních zajímavostí, především hudby a nářečí. Zeman se stal režisérem těchto v Hutisku nacvičovaných pořadů, které se v druhé polovině třicátých let staly poměrně úspěšnými. K vystupujícím dětem časem přibyli i dospělí a celé toto uskupení se začalo nazývat Valašská rozhlasová družina. Byl to pravděpodobně Cyril Mach, který dokázal do ostravského rozhlasu prosadit vystupující i z dalších valašských vesnic a měst (například z Horní Bečvy, Rožnova či Straníka u Hodslavic).

Cílem těchto Machem iniciovaných pořadů bylo představení valašského svérázu a tamní lidové kultury, nechyběly však ani aktuálně laděné prvky se sociálním nábojem. Jednotlivé a většinou hodinu trvající přenosy byly zkomponované z hudebních ukázek, hraných scén, monologů a rozhovorů. Valašsko bylo vždy představováno na základě jednoho úžeji vymezeného tématu. V rozhlasovém programu se tak můžeme dočíst, že Valašská rozhlasová družina vystupovala v pořadech s názvem Z adventního času na valašské dědině, Veselá hodinka hudby a zpěvu z valašských hor či Po žních na valašských horách. Lze jen litovat, že se v rozhlasovém zvukovém archivu žádný z těchto pořadů nedochoval.

Protinacistickým odbojářem

Jako vlastenec a veřejně aktivní člověk se Cyril Mach nesmířil s okupací českých zemí nacistickým Německem a zapojil se do odboje v rámci organizace Obrana národa. Sám ostatně často říkával: „Nedělej nic – nebude nic!“ Díky znalosti valašského kraje převáděl do léta roku 1939 uprchlíky z protektorátu na Slovensko, když byl jedním z nich i známý letec František Fajtl. Poté, co se jeho činnost dostala do hledáčku gestapa, rozhodl se Mach opustit Valašsko. S rodinou se uchýlil do Prahy a učil na Vinohradech a Vyšehradě, kde se stal dokonce ředitelem školy. Milované Hutisko navštívil naposledy v březnu 1945. Svědci později vzpomínali, jak moc se Cyril Mach v posledních měsících války těšil na osvobození českých zemí…

4. května odjel Mach na návštěvu své čtyřiaosmdesátileté maminky do Volanic na Jičínsku, kde o den později zaslechl z rádia volání Českého rozhlasu o pomoc. Rozhodl se vyrazit do Prahy a nezastavily ho ani maminčiny prosby. Přenocoval v Českém Brodě a do rozhlasové budovy na pražských Vinohradech dorazil odpoledne 6. května i se zbraněmi, které předtím ukrýval ve škole. Ihned se zapojil do hájení podzemní hlasatelny, telefonní centrály a dalších technických zařízení potřebných pro povstalecké vysílání. V 17:40 ale dopadla na budovu rozhlasu německá letecká puma, která zcela zdemolovala vstupní halu a okolní prostory. Spolu se svými spolubojovníky nalezl v troskách smrt také Cyril Mach.

Byl to František K. Zeman, kdo teprve 12. května na fotografiích legitimací, jež vyprošťovací čety objevily mezi troskami v náprsní tašce jednoho z padlých bojovníků, poznal svého přítele a předválečného rozhlasového spolupracovníka Cyrila Macha. Jeho ostatky byly uloženy do hromadného hrobu pražských povstalců z května 1945. Machovo jméno je od roku 1948 uvedeno na pamětní desce věnované padlým obráncům rozhlasu, která se nachází u vchodu do rozhlasové budovy na pražských Vinohradech. V květnu 1948 byl Cyril Mach posmrtně uctěn Československým válečným křížem, v květnu 1959 mu byla odhalena na budově hutiské školy Za Kopcem pamětní deska a busta. Prsť z hromadného hrobu květnových padlých povstalců byla v červenci 1981 přenesena na Valašský Slavín v Rožnově pod Radhoštěm, kde byl Cyrilu Machovi vybudován pomník. Machův odkaz je nadále rozvíjen především ve valašském Hutisku, kde se každý květen koná sportovní Memoriál Cyrila Macha. O památku před 75 lety zvěčnělého učitele Cyrila Macha dodnes pečují žáci jeho hutiské školy.