Datsun 280ZX Turbo - japonský kult

4. duben 2010

Země vycházejícího slunce nabízí Evropanům nejenom sushi, bonsaie, karate, krásné ženy, ale i zajímavé vozy. Proto není nic neobvyklého potkat na českých silnicích nadupané sporťáky od značek Honda, Toyota, Subaru, Mitshubishi nebo Lexus. Také se kolem vás může prohnat vůz s názvem Datsun a logem v tvaru písmene Z.

Japonská automobilka Datsun začala vyrábět vozy už na počátku 20. století. Nejdříve pod názvem DAT, který byl později doplněn o koncovku SON - tedy syn. V japonštině však název znamená "Ztráta", proto byl změněn na Datsun. Po čase se z něho stal pro motoristy dnes známý Nissan. Zprvu nenápadná automobilka na sebe upozornila v 70. letech sportovně laděným Nissanem Datsun 240Z.

Modernější Zetko z roku 1983 má v garáži Ondřej Kroutil ze serveru Datsun.cz. "Nissan Datsun 280ZX Turbo je evropská verze auta, kterých bylo vyrobeno pouhých 600 kusů. Vůz je zajímavý tím, že má motor o objemu 2,8 litru, turbo T3 a sériový výkon 200 koní." Díky tomu má auto velkou dynamiku už při samotném rozjezdu.

Motor

První 240 Z uchvátila Američany natolik, že se stala nejprodávanějším sportovním automobilem Ameriky v 70. letech. Ovšem i 280ZX Turbo má své neopakovatelné kouzlo a technická řešení.

"Kapota vozu je krásný designérský kousek o délce téměř 1,4 metru. Pod ní se schovává velký motor pohánějící zadní nápravu se samosvorným diferenciálem. Už ve své době bylo 'Zetko' osazeno čtyřmi kotoučovými brzdami. Příď vozu má šípovitý tvar a auto je navíc specifické tím, že má odklápěcí střešní okno."

Střešní okno typu targa

Není to však klasický "šíbr" ale "targa" - po odejmutí okna vznikne jakýsi poloviční kabriolet. Cestování s ním je neopakovatelným zážitkem.

"Je to fantastický pocit, když se člověk může v takovém autě v létě projíždět. Slunce svítí, targy jsou sundané a lidé se na auto nemohou vynadívat," dodává s úsměvem spolujezdkyně Martina Vitásková.

Přední pohled

Na nedostatek pohodlí si nemůže při sportovnější jízdě stěžovat ani náročný řidič. Na tehdejší dobu měli japonské vozy širokou vnitřní výbavu.

"Už v té době byla možnost elektrického stahování oken. Čalounění vozu bylo buď klasické látkové, nebo si zákazník mohl objednat kůži. V nejluxusnější výbavě mělo 'Zetko' palubní počítač, digitální budíky, ukazatel přetížení, vyhřívaná a elektricky nastavitelná sedadla, ovládání na volantu a dokonce i klimatizaci."

Interiér

Tyto prvky výbavy se staly samozřejmostí až u moderních aut. Naopak český řidič může při jízdě po našich silnicích trochu trpět, protože každá díra, a že jich u nás je nespočet, je znát. Zážitek z jízdy si však může vychutnat naplno, navíc mu dopřává pocitu, že on je ten, který rozhoduje o každé maličkosti.

"Člověk se ihned po usednutí do vozu cítí trochu jinak. Auto nemá ABS, stabilizaci, protismyk ani protiprokluz. Jediná elektrika v autě je řídící jednotka motoru. Řidič se musí s autem dobře sžít, aby věděl, co si může a nemůže dovolit," uzavírá Ondřej Kroutil.

Zadní pohled
Spustit audio