Deset let od arabského jara. Jaké jsou vyhlídky pro mladé lidi? Nezaměstnanost a neustálá kontrola
Tento rok si připomínáme výročí arabského jara. Před 10 lety padl první režim. „Vybavuji si to velmi dobře. V tu dobu jsem dokončoval střední školu. Několik dní jsme nechodili do školy a pak přišel ten den D, kdy Bin Ali odstoupil,“ říká student z Tuniska Hamza Mighri. Proč můžeme říct, že se revoluce v Tunisku povedla, a v Egyptě je dnes situace snad ještě horší než před pádem Mubarakova režimu? Jaké jsou v obou zemích vyhlídky pro současnou mladou generaci?
Protesty, které spustily takzvané arabské jaro, začaly přes deseti lety v tuniském vnitrozemí. „Jednotícím prvkem bylo volání po důstojnosti. Pro různé skupiny obyvatel ale důstojnost znamenala něco jiného,“ říká politoložka Tereza Jermanová, odborná asistentka na katedře Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a analytička Asociace pro mezinárodní otázky.
Ve vnitrozemí, kde je oproti pobřežním oblastem mnohem vyšší nezaměstnanost a horší infrastruktura, se objevily hlavně ekonomické požadavky. Postupně se k protestům připojovali také lidé z měst, spíše s požadavky na občanská práva.
„Přestože se přání mísila a lidé ve vnitrozemí měli zájem o politické a občanské svobody, byla revoluce poháněna hlavně z vnitrozemí ekonomickými požadavky.“ O to větším zklamáním je dnes fakt, že právě ekonomická situace se po deseti letech nezlepšila. I z toho důvodu klesá důvěra v demokracii a přibývá protestů. Nejmladší generace tak porevoluční vývoj často hodnotí odlišně podle toho, v jaké situaci se nachází.
„Když jsem dělala rozhovor s nejmladším tuniským poslancem, tak pro něj bylo nejpodstatnější získání občanských a politických svobod. Když si poslechneš tuniský rap, který vzniká v těch dlouhodobě zanedbaných regionech, tak je z něj cítit frustrace, že vše zůstává při starém,“ dodává Tereza Jermanová.
Situace v Egyptě, kde chybí i ony základní občanské svobody, je oproti Tunisku nejen pro mladé lidi naprosto odlišná. „Zní to absurdně, ale když to porovnáte s posledními léty Mubarakova režimu, tak to vlastně nebylo tak špatné jako teď,“ popisuje situaci v Egyptě socioložka z Akademie věd Giedre Sabaseviciute. Pracovních příležitostí je dnes pro mladé lidi ještě méně, navíc podléhají neustálé kontrole.
„Mladí jsou stále režimem považováni za hrozbu a oni pro režim hrozbou jsou. Je to sice ta nejzranitelnější, ale zároveň ta nejaktivnější a nejodvážnější část populace. Režim se snaží na ně dohlížet a odstřihnout je od jakékoliv možnosti se organizovat. A nejenom organizovat nějakou politickou aktivitu, ale třeba si založit youtube kanál nebo účet na Instagramu. Když máte moc followerů, tak vás začnou sledovat a můžou vás i zavřít,“ dodává Giedre Sabaseviciute.
Proč došlo v Tunisku k přechodu k demokracii a proč o Egyptu můžeme s jistotou říct, že revoluce selhala? Jaké jsou vyhlídky nejmladší egyptské generace a kvůli čemu je zavádějící používat termín arabské jaro? Poslechněte si celou reportáž.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
