Detektiv vzpomíná - 1937, přesun kostela v Mostě - 1975, Dveře dokořán - české sklo - Libenský - 1979

Ten první dnešek vás spolehlivě rozladí. Nikoli ovšem obsahem! Poslouchejte a pochopíte. 21. října 1937 byl u mikrofonu našeho rozhlasu Zdeněk Bubník – máte někde doma jeho knihu Detektiv vzpomíná? Pak víte, že jeho osoba byla předobrazem literárního a později i televizního rady Vacátka. A není divu, vyprávění je to moc pěkné, jen kdyby ta nahrávka člověka tolik nerozčílila.

No také bych rád slyšel, jak je to dál, ale to je právě to, proč tahle nahrávka člověka rozzlobí. Ona totiž právě v tomhle slibném místě končí. Je to jen fragment, neboť snímky delší než několik minut se musely rozdělovat na více zvukových fólií, stalo se v mnoha případech, že se po letech nenašel celý soubor, ale jen několik stran a dál nic. A tohle je bohužel ten případ. Detektiv Zdeněk Bubník tady naplňuje příslovečné „v nejlepším přestaň“.

Detektivní práci zná i člověk rozhlasový. Zvláště pak při hledání skrytých a netušených zvukových pokladů. Rozhlasové zpravodajství minulosti má v archivu překvapivě velmi slabé zastoupení. Rozhlasové noviny se archivují den po dni, ale až od roku 1969. Ale co před tím? Navíc Rozhlasové noviny neuvádějí všechno. Co bylo nejdůležitější v roce 1975, nemusí se jevit důležité dnes. Přesto se občas náhodou nějaké zprávy dochovají a vedle rutinních blahopřejných telegramů se tu dá vypátrat i zmínka o něčem, co je dávno zaneseno v dějepise. Československý rozhlas 21. října 1975.

Myslím, že v období po roce 1948 neměli hlasatelé mnoho příležitostí vychutnat na rozhlasové vlně sousloví „boží požehnání“. Však si na něm Jiří Valenta dal také pěkně záležet. A dnešek do třetice. 21. října v roce 1979 se v cyklu Dveře dokořán vysílal rozhovor Oty Nutze se sklářským výtvarníkem Stanislavem Libenským. Je to jeden z mála rozhlasových snímků, kde je zachycen jeho hlas.