Divocí koně jsou v Česku už šest let. Lokality díky nim rozkvetly a jsou pestřejší, chválí biolog
V lednu 2015 přijelo do rezervace ve středočeských Milovicích první stádo divokých koní. Exmoorští pony na první pohled zaujmou podsaditým tělem a hustou srstí. „Mají prehistorický vzhled, který odpovídá malbám z Altamiry,“ vysvětluje poradkyně chovu a ponyinspektorka Kateřina Šandlová. Altamira je jeskyně v Kantábrii v severním Španělsku, ve které vědci našli množství pravěkých maleb. Jedna z nich zachycuje právě i podobu původních divokých koní.
„Toto plemeno je jen minimálně prokřížené s dalšími plemeny. Díky tomu jsou geneticky velice primitivní,” přibližuje exmoorské pony Šandlová.
Poníci jsou zároveň přizpůsobení životu v tvrdých podmínkách. Mají tvrdá kopyta, která nepotřebují lidskou péči, a v zimě jim roste hustá srst chránící před mrazem. Zároveň dokáží spásat i vegetaci, které se jiní koně spíše vyhýbají.
Ochrana přírody ničením
K divokých koním se postupem času přidali i zubři a zpětně vyšlechtění pratuři. Kromě Milovic pak velké kopytníky najdeme v Podyjí nebo v meandrech Lužnice.
Čtěte také
Česká krajina dnes provozuje dvě rezervace a na dalších sedmi spolupracuje s dalšími ochranáři. Velcí kopytníci mají totiž na přírodu zvláštní vliv. Představují takzvaný disturbanční prvek, který narušuje vegetaci a půdní povrch. Díky tomu se mohou v rezervacích uchytit i druhy, které by jinak v souboji se silnějšími druhy neměly šanci.
Zároveň si díky kopytníkům rezervace zachovávají svůj otevřený ráz, který odpovídá původní středoevropské stepi.
Dříve pomáhala krajinu udržovat volně se pasoucí zvířata, ve 20. století pak často vojáci, kteří vegetaci narušovali při pojezdu těžké techniky nebo při střelbách. Z řady míst ale armáda odešla v 90. letech a otevřené pláně začaly zarůstat.
Čáru přes rozpočet udělali náletovým dřevinám a travám až kopytníci, které přivezla Česká krajina.
„Lokality díky nim rozkvetly a staly se pestřejšími. Už tam nejsou jednotvárné trávníky a neudržovaná buřeň, ale vytvořila se mozaika různě vysokých a různě hustých trávníků,“ popisuje změny spoluzakladatel České krajiny a biolog Miloslav Jirků.
Otevřený prostor velmi rychle obsadily druhy, které na ostatních místech v Česku najdeme už jen stěží, jako například ohrožený motýl modrásek hořcový nebo řada druhů včel.
Poslechněte si celou Naturu Plus Ondřeje Nováka.
Související
-
Nečekaný závěr unikátního výzkumu divokých koní: Na hraní je nejlepší táta
Čeští vědci publikovali překvapivé výsledky o chování hřebců divokých koní. Jsou k hříbatům oproti klisnám tolerantnější a více si s nimi aktivně hrají.
-
Projekt rezervace kopytníků organizace Česká krajina v Milovicích
V bývalém vojenském prostoru pobíhají exmoorské pony neboli divocí koně. Přibylo i stádo zubrů a mají za úkol pomoct zachovat původní stepní ráz milovického areálu.
-
Proč má příznivý vliv na a ohrožené druhy pohyb velkých kopytníků nebo oheň?
Ekologové varují, že na některých místech je tohoto přirozeného narušování přírody málo. Kvůli tomu slábnou populace některých druhů. Moderuje Ondřej Novák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
