Do Mokošína za pohanskou bohyní Mokoší

Cestu do Mokošína nemůžete splést. Jak říká Martin Štěpánek sběratel pověstí a znalec zdejší krajiny, Mokošín je jedinou obcí s tímto názvem v celé České republice. Není to ale pouze on, kdo si vesnici spojil se staroslovanskou bohyní a místem, které se původně možná jmenovalo Mokošin vrch. Tak se totiž mohl nazývat kopec zasvěcený této staroslovanské bohyni, na kterém se pravděpodobně konaly dávné rituály. Místní ale této představě fandí a Mokoši si dokonce nedávno dali do obecního znaku a na prapor.

Jedna z nejstarších obcí

O životě dávných Slovanů na území dnešního Mokošína nemáme žádné zprávy. Nic doposud neodhalily ani archeologické vykopávky. Rozsáhlejší průzkum se v obci ani nekonal. Je ale jisté, že Mokošín patří k vůbec nejstarším obcím na východě Čech. Jeho jméno se totiž objevuje už v zakládací listině Opatovického kláštera z roku 1073. Ta je sice padělkem z poloviny 12. století, ale podle odborníků může být opisem skutečných historických událostí souvisejících se vznikem kláštera. A tak je opravdu možné, že v poslední třetině 11. století už Mokošín vážně existoval.

Z kopce Křemen u Mokošína je to hezká několikakilometrová procházka do Přelouče|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Mokošín se nachází v úrodné krajině Polabí, což opět může napovídat místo, které mohlo být osídleno už v dávných dobách. Leží jen pár kilometrů od Přelouče, na kterou je jeden z nejhezčích výhledů z mokošínského kopce zvaného Křemen. Jeho vrchol je v nadmořské výšce 258 metrů a za dobré viditelnosti je z něj vidět až na Krkonoše. Název vrchu odkazuje na výskyt kamenů v této lokalitě.

Je to ale spíše opuka, pro kterou se stal Mokošín zastávkou na geologické naučené stezce Mageo. Na její tabuli se pak píše také o výskytu pramenů v okolí obce. A tady jsme opět u bohyně Mokoše.

Bohyně plodnosti a ženských prací

Jméno bohyně Mokoše se někdy odvozuje od slova mok, vláha. I když o ní písemné prameny na našem území neexistují, můžeme se mnohé dozvědět z těch, které se dochovaly u východních Slovanů. Tam se podle Martina Štěpánka jméno Mokoš, Mokoša nebo Mokoše vyskytuje hojně. S určením, k čemu se vztahovala, je to ale složitější. Nejčastěji se objevuje jako bohyně země, vláhy, ženské plodnosti, obecně ochránkyně žen a patronka tzv. ženských prací, zvláště předení. Údajně měla chodit ženy kontrolovat, zda u vřetena nepospávají. Dokonce se její příchod měl ohlašovat zvukem kolovrátku.

Přeslice se objevuje také na zobrazení Mokoše, kterou mají v Mokošíně. Tam totiž před několika desítkami let obnovili její slávu a začali na její svátek, poslední pátek v říjnu, pořádat Mokošiny slavnosti. Posléze, v roce 2007 nechali ze „slovanské“ lípy vyřezat její sochu podle návrhu řezbáře Miroslava Landovského.

A že to u bohyně žije i mimo tyto oslavy, je zřejmé v jakoukoli roční dobu. Socha je totiž slavnostně ozdobena a lidé k ní přináší dary v podobě plodů a zapalují svíčky. I když tedy s jistotou nevíme, zda skutečně v Mokošíně slovanskou bohyni v dávných dobách uctívali, je zřejmé, že v současnosti už se tam skutečně zabydlela.