Dospívání, kde není radosti. Dvojka Euforie má sevřenější finále, problémy ale přetrvávají

Problémoví teenageři

Euforii, svůj první vlajkový teen seriál, uvedlo HBO v premiéře před třemi lety. Brutálně otevřený příběh dospívající Rue a jejích přátel odpovídal standardům své domovské stanice – byl patřičně potemnělý v náladě i obrazu a byla v něm spousta násilí i nahoty. Autorský projekt Sama Levinsona zároveň navazoval na tradici šokujících filmů s dospívajícími protagonisty jako Kids nebo Třináctka. Showrunner, který si všechny nové epizody napsal a režíroval sám, na rozdíl od svých naturalistických předchůdců postavil Euforii na organickém prolínání reality a fantazie. Výsledkem je seriál, mezi jehož silné stránky nepatří vyprávění a dialogy, ale podmanivý a hypnotický obraz. I když…

Pořád dokola

Na nejmenovaném předměstí kdesi v jižní Kalifornii sledujeme partu teenagerů, pro které dospělé vzory v lepším případě neexistují, v horším mají na svoje děti a svěřence přímo destruktivní vliv. Chyby se cyklicky opakují a není z nich cesty ven. Takový tragický koloběh pojí Cala s jeho synem Natem. Sledování záznamů otcových tajných dostaveníček v motelových pokojích z Nata vyrobilo jednorozměrné, přímo plakátové monstrum. Kdo ví, zda si Rue dovede představit život bez drogového opojení a kolik odvykacích procedur ještě zvládne. A kdo ví, kolikrát se krutá, krásná, ale i loajální Maddy znovu propadne do oboustranně destruktivního vztahu s poničeným Natem.

Nekonečný kruh omylů, zklamání a traumat ale do Euforie vnáší taky pocit bezcílnosti. Ten se plně projeví ve finálních epizodách, které nedosahují závratných výšin prostředků sérií. Po všem tom vizuálním opojení by pročistit, vypointovat a částečně uzavřít jednotlivé příběhy nezvládl ani obratnější scenárista než Levinson.

Některé motivy beze slova mizí, jako kufr plný drog nebo dealerka Laurie, která hrozivou monotónní dikcí varuje Rue před jakýmkoliv pokusem o podraz. Druhá sezona Euforie je sice o něco pevněji dramaturgicky vedená, ale pořád připomíná spíš blyštivý zmatek než pevný dramatický útvar. Bombastičnost ruku v ruce s nevyrovnaností zřejmě patří do genetické výbavy seriálu.

Všechno, co se třpytí

Jako neradostný a potemnělý chaos Euforie vnímá celé období dospívání. Dost možná takový postoj převládá mezi současnými teenagery. A není se co divit, když si uvědomíme, že jde o generaci dozrávající v digitálním světě a éře globálních krizí, zaplavenou obrazy bez souvislostí a s neradostnými vyhlídkami do budoucna.

Páteř druhé sezony seriálu ale hledejme jinde: v otázce, jak žít pro a za sebe, mimo pohledy a očekávání druhých. Jde o motiv nejsilněji spojený s Cassie, která má napříč sezonou dostatek prostoru, aby se její sílící úzkosti a pochyby o sobě samé mohly přelít do hororového finále. Toho se bohužel nedočkáme, i když svět Euforie by jistě uvítal krvavou lázeň v duchu inovované Carrie.

Váha nové řady pak leží hlavně na ženských postavách, pro které správná sebeprezentace představuje klíčovou strategii pro přežití a budoucí úspěch. Cena za spoléhání se na prvotní povrchní dojem ale může být příliš vysoká, jak ostatně dokládá samotná Euforie. Pod pozlátkem, třpytkami a závojem barev tluče silné seriálové srdce, jen někdy pro samou nádheru nejsme schopni nahmatat jeho tep.

Blyštivý zmatek nebo pevně vedený dramatický útvar? Přečtěte si recenzi druhé řady seriálu Euforie.