Dřevo jako ze zlata: stejná technologie, jiné materiály. Jak se v průběhu let změnilo umění chochlomské malby?
Vypadá jako ze zlata, ale zlato to není. Takzvané chochlomské malbě to ovšem na kráse pranic neubírá. Ne náhodou Rusko od roku 2015 usiluje o zápis tohoto starobylého lidového řemesla na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Do ruského Povolží, do města Semjonov, které je zpracováním dřeva a jeho následnou ozdobnou malbou proslulé, se vypravila natáčet zpravodajka Radiožurnálu Ivana Milenkovičová.
Trvá to v podstatě jenom pár vteřin a beztvarý kus dřeva začne dostávat jasné obrysy. Pohárky, šálky, dózy, misky, talíře, naběračky a lžíce. Různých tvarů a velikostí. Všechny zdobené barevnými ornamenty.
Technologie stará několik století
Chochlomská malba ale není jenom o vzoru, je to přímo celá technologie výroby, jak vysvětluje ředitel semjonovské továrny Alexej Usanov: „Tady se výrobky natírají základním nátěrem. Olejují. Vetře se do nich jemný hliníkový prášek, natřou se barvou, pak se na ně maluje. Vše se pak nalakuje. Nastříká a ještě jednou nalakuje. A dá se do pece na 120 stupňů.“
Je to právě hliníkový prášek, který po vypálení v peci dává nádobí krásně zlatou barvu. V minulosti se místo něj používal cín.
Kdysi bývaly hlavním odběratelem takového nádobí kláštery, provinční kupci anebo šlechta. Dneska zdobí řadu ruských domácností a cizinci si ho s oblibou odvážejí jako suvenýr.
„Když k nám přijíždějí cizinci, někdy říkají, že si mysleli, že to je potisk. Ve skutečnosti je to ruční malba,“ prozrazuje pan Usanov.
Do kuchyně i pro sběratele
Precizní, rovné kontury si žádají roky cviku. Paní Marina v továrně pracuje už řadu let. Je jedním ze zhruba patnácti umělců, kteří místo klasické výroby vymýšlejí nové tvary a vzory malby. A pracují taky na dílech, která by se dala označit spíš za sběratelská.
Čtěte také
„Tady tohle se zvedne, sem se dají skleničky a sem přijde malá lahvička,“ ukazuje paní Marina jakousi obdobu stolního minibaru. Stejně jako dalších asi dva a půl tisíce různých položek v sortimentu zdejší výroby, i on nese klasické prvky.
„Ztvárňujeme především tradičně přírodu: jsou to stébla, jsou to plody. Tohle všechno zachycujeme v našich pracích,“ ukazuje mi.
Technologie zůstává, barvy se mění
Přestože dneska se chochlomskou malbou zaobírají prakticky samé ženy, dřív bývalo tohle řemeslo výsadou mužů. Není to ale jediné, co se v průběhu let změnilo. Dnešní barvy jsou taky podstatně zářivější. A vývojem prošly jak samotné vzory, tak materiály.
Jak říká ředitel semjonovské fabriky Alexej Usanov, i oni se museli přizpůsobit poptávce. Malba tak dneska zdobí kromě dřeva taky třeba porcelán, sklo anebo plast. Klasické dřevěné nádobí se ale pořád těší oblibě.
„Říká se, že dřevěnou lžící se nedá spálit. Dělaly se speciálně tak, aby se jimi dala jíst kaše, polévka šči a nespálit se. Dodneška tak mnozí krmí děti dřevěnými lžícemi,“ poukazuje ředitel Usanov na zajímavý fakt.
A samotné vzory chochlomské malby jsou natolik oblíbené, že se dávno rozšířily i mimo jídelní stoly. Na konci října tak třeba Rusko poslalo do vesmíru raketu Sojuz vyzdobenou zvenku právě těmito motivy.
Související
-
Dříve provázel turisty, nyní vyrábí nádoby z alabastru. Vítejte v dílně v egyptském Luxoru
Egyptský Luxor býval vysněným turistickým cílem. Dnes tato místa zejí prázdnotou a mnozí místní vzdělaní se po egyptské revoluci museli vrátit k tvrdé ruční dřině.
-
Gmundenská keramika je rakouská klasika. Vyrábí se 300 let a pořád nestárne
Hrnky, talíře nebo džbán s typickým zeleným dekorem z keramičky na břehu jezera Traunsee v hornorakouské oblasti Salzkammergut má v Rakousku téměř každá rodina.
