Důležité je dobrodružství poznání, říká historik Jiří Mach

Jiří Mach se narodil v roce 1950 do rodiny řídícího učitele v Hlinném v Orlických horách a dnes říká, že lásku k historii má v genech. V knihovně má historické knihy po dědečkovi, k dějinám ho vedl i tatínek a štěstí měl i na učitele. „Velmi rád vzpomínám na učitele pana Štěpána, který dokázal vyprávět řecké dějiny jako příběhy, což mě velmi zaujalo. Ale vždy jsem měl před paní historií ostych a tak jsem šel studovat na filozofickou fakultu sociologii.“

Od „buržoazní pavědy“ k historii

Bývalý ředitel dobrušského muzea maturoval v roce 1968 a na podzim zamířil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Stihnul tak ještě zažít akademickou svobodu a nástup normalizace. Studoval sociologii lidských sídel. „Měli jsme být spolutvůrci projektů rozvoje jak regionů, tak jednotlivých měst. Ani jeden z nás to nedělal. Když jsme končili, tak ta místa prostě nebyla. Sociologie začala být podezřelá jako jakási buržoazní pavěda.“

Po škole pracoval v okresním archivu, později jako inspektor pro památkovou péči a ochranu přírody a také muzeu v Rychnově nad Kněžnou. Roce 1984 se stal ředitelem muzea v Dobrušce. „Pro mě to bylo obrovské štěstí, pro mě se stala práce koníčkem a celoživotní náplní. To se málokomu podaří,“ usmívá se Jiří Mach.

Za život napsal regionální historik tři desítky knížek o Dobrušsku|foto:Jiří Fremuth, Český rozhlas

Mimochodem o městské muzeum se staral s jednou pracovnicí. „Ředitel regionálního muzea dělá všechno, pečuje o sbírky, stará se o jejich prezentaci, o prezentaci poznání minulosti, publikuje a organizuje. Důležité je dobrodružství poznání, dostávat se do oblastí, které ještě nikdo neprobádal a to je něco úžasného, ten pocit, že jsem na něco přišel a zprostředkovat to ostatním.“

Historie má lidi vzdělávat

Muzeum se za jeho vedení rozrostlo, dařilo se památkově chráněné budovy udržovat a stabilizovat sbírky. Za největší pokrok v oboru považuje digitalizaci dokumentů. „Digitalizovali jsme na 150 tisíc stránek dokumentů. Hlavně nejrůznějších kronik. A k tomu 60 tisíc starých fotografií a to je k dispozici každému badateli. Snažil jsem se tyto informace zprostředkovat publiku,“ vzpomíná Jiří Mach.

Další kapitolou jeho práce byl i výzkum v terénu. Pracoval na zmapování podzemí Dobrušky, ale vyvrcholením jeho výzkumné činnosti byl průzkum krypt v podzemí Kostela svatého Václava v Dobrušce.

Důležité ale pro Jiřího Macha bylo vždy publikování. „Historie má jedno z nejdůležitějších poslání, a to, aby předávala poznatky, které získá, co nejširšímu okruhu příjemců,“ uvažuje historik, který je podepsaný pod stovkami článků a napsal tři desítky knih. A další píše i na penzi také díky informacím, které získal jako ředitel muzea v Dobrušce.