Dušan Radovanovič: Proč by měl být ministrem pro lidská práva nestraník

Už v principu této funkce je totiž zakódováno to, že hájíte menšinu a říkáte věci, které většině obyvatel nejsou dvakrát po chuti. Zastávat se Romů nebo cizinců, kritizovat nerovné postavení žen ve společnosti nebo prosazovat zákon o sociálním bydlení zkrátka není nic, díky čemu by bylo možné vyhrát volby.

Pro příklady nemusíme chodit daleko. Jiří Dienstbier patřil dlouhodobě mezi nejpopulárnější sociálně demokratické politiky. V letech 2011-13 se stabilně objevoval na čele žebříčků popularity a sociální demokraté ho proto nominovali i do souboje o prezidentské křeslo. Ještě v lednu 2014, kdy do funkce ministra pro lidská práva nastupoval, ho podle agentury STEM pozitivně hodnotilo 58 procent veřejnosti.

Postupně následoval propastný sešup až na 26 procent v říjnu minulého roku. Nezapletl se přitom do žádného skandálu nebo aféry. Většina jeho sociálně demokratických kolegů si ve stejném období udržovala podporu stejnou nebo mírně nižší. Lze tak s trochou nadsázky říci, že práci na ministerstvu obětoval Dienstbier svoji popularitu.

Jeho nástupce ve funkci Jan Chvojka je zjevně rozhodnutý podobný scénář nepřipustit. Mladý politik má kariéru stále před sebou a začal proto rychle hrát na jinou notičku. Jeho projev na brněnském sjezdu ČSSD je toho nejlepším dokladem. Sociální demokracie musí mít podle něj svoji vlastní lidskoprávní agendu. Ta v jeho podání znamená především podporu sociální soudržnosti.

Vzpomíková akce při příležitosti výročí okupace 1968 - Jiří Dienstbier|foto: Vojtěch Man

Když obzor nekončí u volebních uren

Konkrétně jmenoval zákon o sociálním bydlení. To je jistě záslužná činnost. Má jen dva háčky. Jednak zákon o sociálním bydlení připravila jeho kolegyně Michaela Marksová, nikoli Chvojka, jednak u nás sociální bydlení zavádělo jako první právě Chvojkou výsměšně zmíněné hnutí Žít Brno.

Sociální soudržnost je každopádně velmi potřebná. Problém ovšem spočívá v tom, že lidská práva mají mnohé další stejně důležité rozměry jako je ten sociální. Ty je ovšem Chvojka rozhodnutý ignorovat, pokud nepřinesou straně – jak sám řekl – jediný hlas. Ba co víc, aby poukázal na jejich zbytečnost, pokusil se je karikovat poukazem na údajné vážné debaty nad tím, zda by se těhotným maminkám nemělo raději říkat těhotný člověk.

Chvojka už ovšem pozapomněl sdělit, že o tomto tématu se nikdy „s plnou vážností“ – jak tvrdil – nedebatovalo. Tento případ se objevil ve Velké Británii, kdy Britská zdravotnická organizace doporučila porodníkům, aby ve výjimečných případech rodících transsexuálů používali raději toto oslovení.

Nijak se to netýkalo běžných maminek, už vůbec nikdo nikomu nic nenařizoval. Ani ve Velké Británii a už vůbec ne v České republice. Některá velmi povrchní média přinesla ovšem tuto informaci ve značně pokřivené podobě k nám a ministr pro lidská práva tento nesmysl využil k tomu, aby jakákoli jiná než sociální lidská práva karikoval a zesměšnil.

Budoucí ministr pro lidská práva Jan Chvojka|foto: Filip Jandourek

Je opravdu stěží představitelné, že by takto svojí agendu zesměšňoval ministr financí nebo ministr průmyslu a obchodu. Je také nad slunce jasnější, že ministr Chvojka nebude řešit žádné problémy, které nepřinesou sociální demokracii hlasy, jak se ostatně sám ve svém projevu explicitně vyjádřil.

V takovém světle se nabízí otázka, zda by do budoucna neměl nevděčnou, ale přesto velmi důležitou roli ministra pro lidská práva a rovné příležitosti vykonávat raději nestraník, jehož obzor nekončí u volebních uren. Ten by snad mohl mít odvahu někdy činit i nepopulární rozhodnutí. A alespoň by nezesměšňoval agendu vlastního ministerstva.