Dušičky uprostřed podzimní přírody: plavba po Dunaji jako nová tradice uctění památky zesnulých
V úterý jsme si připomněli blízké, kteří nás opustili. Svátek zesnulých je u nás i na Slovensku spojený s cestou na hřbitov. Čím dál tím víc se prosazuje také anglosaský Halloween. Kousek za Bratislavou letos na dušičky založili novou tradici. V jejím středu je krása podzimní přírody. Necelá padesátka účastníků se vydala splavit divoká ramena Dunaje v době, kdy už mají vodáci sezonu obvykle za sebou.
Zoltán Janko sedí na zemi mezi podzimním listím u kraje podlouhlé, asi čtyřmetrové mapy, která ukazuje starý Dunaj a spletitou síť modrých zkroucených linek – systém říček a ramen, které zůstaly z původního toku po vybudování přehradní nádrže Gabčíkovo.
Pádla, vesty, podritníky
U břehu jednoho z ramen už na nás čeká osm velkých modrých dvojlodí – naše jde na vodu jako první. Pomalu, opatrně do ní nastoupím. Je to vlastně kánoe spojená dvěma dřevěnými trámy s druhou kánoí. Vzniká z toho takový katamarán a Zoltán slibuje, že je nepřevrhnutelný, tak uvidíme…
Naši posádku tvoří Adriana, průvodce Kristián a tříčlenná ukrajinská rodina. Ivan má zrzavý plnovous, vlasy stažené dozadu a černé sluneční brýle. Dušičky se na Ukrajině neslaví – jsou tu proto, aby poznávali okolí svého nového domova z netradiční perspektivy.
Ramena starého Dunaje si navzdory zásahům civilizace zachovala svůj divoký ráz – kromě občasných rybářských chatek na plovácích nás obklopuje pouze rákosí, vysoké trávy, z vod trčí kmeny popadaných stromů. Společnost nám dělají labutě. Žijí tu i černí čápy, volavky, bobři nebo jeleni.
Potíž odřezaných ramen Dunaje
Zdánlivá idylka ale skrývá narušený ekosystém: „Voda z Dunaje je v kanálu vodního díla a Dunaj nedokáže zásobovat ramena,“ říká mi Zoltán během přestávky na břehu – Starý Dunaj je kvůli přehradě o několik metrů níž, než bývalá ramena.
Čtěte také
„Vyřešili to tak, že odřezali ramena od Dunaje, aby z nich nevytekla voda a nevyschly lužní lesy. Projevuje se to zle: vody, které doteď byly v pohybu, se zastavily. A to přeje invazivním druhům,“ dodává.
Každý katamarán zdobí dvojice luceren na solární pohon, mají dotvářet dušičkovou atmosféru. Zapínat je ale nemá smysl. Slunce svítí tak, že vodáci postupně sundávají bundy a mikiny. „Nádherné to je. Nádherné počasí, příroda, voda, ta zákoutí...“ říká Monika.
Nádhera nové tradice
Pro Dianu je plavba cestou, jak si dušičky užít netradičně: „Tak samozřejmě je to vždycky spojené s návštěvou hřbitova, ale nemyslím si, že je třeba se zaměřit jen na to. Člověk si to může užít i jiným způsobem, vyrazit s rodinou nebo s kamarády.“
Vracíme se do lodí a plujeme stejnou cestou zpět, v cíli na nás čeká teplý čaj. Rozpálený od slunce ho ale nejspíš vynechám. Příští rok by se podle organizátorů z Trnavského kraje mohlo plout později odpoledne – za tmy a s rozsvícenými lucernami.
Související
-
Pohled na Varšavu z paluby lodi zajišťují poslední dvě plavidla. Poláci na Vislu zapomněli
V Budapešti mají ještě v živé paměti tragickou nehodu výletní lodi s mnohem větším plavidlem. To v polské metropoli Varšavě se na Visle nic takového stát nemůže..
-
Mississippi si žádá respekt, tvrdí první černošský kapitán parníku
Říční přístav v Mamphisu byl překladištěm bavlny a trhem s otroky. Právě tam našel své životní poslání první černošský kapitán parníku na řece Mississippi.
