Dva roky promýšlet jeden dům? Větší smysl mi dává práce s komunitou a posouvání věcí dál, říká architektka Kateřina Vídenová

6. prosinec 2022

O stromech v ulicích – to je prozatím nejnovější počin architektky Kateřiny Vídenové, která v této knize shromáždila osmnáct úhlů pohledů na téma, proč je u nás ve veřejném prostoru stále tak málo vzrostlé zeleně. S Ondřejem Cihlářem ve Vizitce ale nemluvila jen o motivaci ke vzniku knížky, jejich rozhovorem se jako zelená nitka táhlo téma ekologie, práce s komunitami a „drobné“ architektury, která dokáže věci relativně rychle měnit k lepšímu.

Díky studiu v ateliéru Ivana Kroupy – muže, který se podílel například na podobě Centra současného umění DOX nebo technologické budovy UMPRUM v Mikulandské ulici – Kateřina Vídenová zjistila, že architektura může být zajímavý, variabilní obor.

Čtěte také

A protože už během studia na ČVUT tíhla k architektuře šetrné k životnímu prostředí, i díky intervenci Ivana Kroupy se na konci nultých let úspěšně přihlásila do výběrového řízení na asistentku Ateliéru architektury III, jenž tehdy nově vedla dvojice Markus Bader a Mattias Rick z berlínského studia Raumlabor. „Urbanisticky prostor nechávají prorůstat s přírodou, přeměňují ho v centrum společenského setkání či jej využívají k uskutečnění umělecko-sociální performance,“ lze se o Raumlaboru dočíst, a právě tento aspekt jejich práce byl Kateřině Vídenové blízký. „S kolegou Adamem Wlazelem, se kterým děláme dohromady skoro všechno, jsme si tyhle metody nesměle osahávali už před tím. Tady jsem dostala jistotu, že takhle se to dá dělat i ve velkém měřítku,“ konstatuje.

Architektura na kolečkách

Kateřina Vídenová není úplně typickou architektkou, která ve své kanceláři pracuje na jedné stavbě za druhou. Až do letošního roku sice občas dělala na menších zakázkách typu rekonstrukce chalupy, už první realizace v roce 2013 – rodinný dům v Dolních Chabrech – jí ale ukázal, že věnovat dva roky jedné stavbě není cesta pro ni. „Tenhle druh práce mě sice pořád zajímá, nicméně větší smysl mi dává spíš práce s komunitou, sdružovat lidi a věci posouvat dál,“ vysvětluje. Snaží se o to například v rámci Centra pro umění a ekologii vzniklém v někdejším ateliéru sochaře Bohumila Kafky na pražské Ořechovce, kde nedávno se studenty i širší veřejností diskutovali o tématech spojených s klimatickou krizí. V minulosti se podílela na vzniku opoziční inciativy Letná sobě!, jedno volební období byla na Praze 7 dokonce radní pro rozvoj urbanistiky, architektury a veřejného prostoru. Jak ale ve Vizitce řekla, není příliš zvyklá zametat problémy pod koberec a dělat ústupky, proto se z politiky stáhla.

Čtěte také

V rozhovoru s Ondřejem Cihlářem mluvila také o Mobilní architektonické kanceláři (MAK), kterou v karavanu zapřaženém za auto před necelými deseti lety založila s Adamem Wlazelem. Peníze na projekt, který měl sloužit jako pomocná ruka při kultivaci veřejného prostoru i vztahů v menších obcích, tehdy vybírali na platformě Hithit, díky níž se o nich dozvěděli i novináři. Přes jejich mediální výstupy se o služby MAK začali jednotliví starostové a starostky hlásit ještě dřív, než Vídenová s Wlazelem stačili po vzoru rockových kapel vylepit na návsích plakáty.

Nejprve pomáhali s drobnostmi, jako je například psí boudy nebo rekonstrukce vejminků, a společnou prací na lavičkách či převlékárnách spojili nejednu znesvářenou ves. V  hospodách také s místními lidmi diskutovali o tom, jak by chtěli, aby vypadal jejich veřejný prostor. Kateřina Vídenová přidala postřeh, že většina podnětů na změny v menších obcích přichází od „náplav“ z Prahy nebo jiných větších měst. Přijmout jejích nápady původním obyvatelům chvíli trvá, většinou to ale dopadne dobře.

Spustit audio

Související