Dvojkoncert pro housle, violoncello a symfonický orchestr - Zdeněk Lukáš

Tam rovněž založil smíšený sbor Česká píseň, v jehož čele stál dlouhá léta jako sbormistr, autor a upravovatel podstatné části repertoáru tohoto tělesa. Východiskem Lukášova skladatelského projevu se stal folklór: má na svém kontě velké množství úprav lidových písní a tanců a důvěrná znalost melodiky, rytmiky i struktury českého folklóru se stala jednou z dominant jeho vlastní osobité hudební řeči. Významný vliv na skladatelský růst Zdeňka Lukáše měl i Miloslav Kabeláč (1908 - 1979), k němuž docházel Lukáš - již jako zralý a zkušený skladatel - téměř deset let na konzultace. Jejich prostřednictvím posléze rozšířil svou kompoziční techniku o moderní skladebné metody včetně oblasti hudby konkrétní a elektronické. Všech získaných zkušeností Lukáš ve svém skladatelském díle náležitě zužitkoval. Jeho hudební projev vyrůstá z respektu vůči tradičnímu základu evropského hudebního myšlení, který tkví především v melodii. Pestrá a osobitá melodika je také nejcennější devizou Lukášovy hudby. Její základ je modální - ať už využívá tradiční modální struktury nebo osobitě formulované modální struktury nové, netradiční. Dlouholetá zkušenost s folklórem se projevuje rovněž v užívání některých charakteristických prvků a postupů odvozených z této oblasti (princip heterofonie, technika ostinát a prodlev). V rozšířeném modálním terénu se Lukáš často pohybuje v rámci modů nediatonických (zde měl na jeho orientaci bezpochyby silný vliv právě Kabeláč se svými "umělými tónorody") včetně hojně se vyskytující oktotoniky a dalších netradičně strukturovaných modálních řad. V této oblasti hudebního materiálu nachází skladatel, nadaný neobyčejně vyspělou melodickou představivostí, stále nové a osobité vyjadřovací možnosti.

Toto vše lze dobře demonstrovat i na Lukášově Dvojkoncertu pro housle, violoncello a symfonický orchestr op. 224. Iniciátorem tohoto díla byl v roce 1987 primárius tehdejšího Vlachova kvarteta Josef Vlach (1923 - 1988), který skladatele požádal o skladbu pro svou dceru, houslistku Janu Vlachovou a jejího manžela violoncellistu Mikaela Ericssona. Tak vznikla nejprve Dvojhra op. 207 pro housle a violoncello a poté v roce 1989 Dvojkoncert op. 224. Skladba má dvě věty velice přehledně zformované a vzájemně náležitě vykontrastované. Svrchu konstatovaná dominantní role melodického živlu je patrná na celé ploše díla. Pomalá vstupní věta s velkou melodickou i zvukovou fantazií rozvíjí několik v jádru nenápadných, úsporných melodických motivů s využitím rozmanitých kompozičně technických postupů (nápadná je zejména metoda intervalového rozpínání a smršťování), které společně s metrikou a rytmem hudební proud náležitě dynamizují, gradují a opět zklidňují. Rychlá věta druhá v přímo manifestačně vyjádřené "tradiční" třídílné Da capo formě s rozsáhlou kódou využívá zejména osmitónový modus založený na pravidelném střídání velké a malé sekundy. Charakteristickým melodickým prvkem je pak zejména čtyřtónový výsek z tohoto modu v rozmanitých variantách a transformacích, přičemž jeho základní tvar vynikne svou melodickou silou a výmluvností zejména v pomalé střední části věty (Largo). Koncert je koncipován velmi atraktivně i z hlediska využití technických i výrazových možností obou sólových nástrojů.

Další skladby Zdeňka Lukáše vydané Nakladatelstvím Českého rozhlasu:
Concerto grosso
Contrasti per quattro
Modlitba
Quis potest dicere, op. 346
Ricordi, Concerto per violoncello e per orchestra d´archi
Symfonický koncert
Trio Boemo
Triumf smrti

obsazenívno solo, vcl solo, fl picc, 2fl, 2ob, 2cl, 2fg, 4cor, 2trb, 3tbn, tb, timp, 5tamb, archimateriálpartituranakl.č.R 075cena200,- Kč

Samostatné party pouze k pronájmu na katerina.zizkova@rozhlas.cz