Elzbieta Ledererová. Polka, která bojovala s československou Státní bezpečností
Když v roce 1978 vznikal v Československu Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), byla mezi jeho členy i žena, která neměla československé občanství – Polka Elzbieta Ledererová.
„Bylo mi Eluš líto. Co dobrého vlastně se mnou prožila? Před 11 lety opustila domov, svou Varšavu, a pustila se do neznáma. Mne znala jen z korespondence – spolu jsme pobyli nemnoho dní. Už se mnou prožila vzestup a pád pražského jara, dvě zatčení, domovní prohlídky a osamocení, když jsem byl ve vězení.“
Tato slova věnoval český novinář Jiří Lederer ve vzpomínkové knize Touhy a iluze své manželce Elzbietě Ledererové – vůbec jediné člence Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), která neměla české občanství.
Vězněný manžel
Elzbieta Ledererová (1932–2017) se narodila v Dolním Kazimierzi v Polsku, vystudovala filologii a po škole se věnovala herectví. V roce 1967 se provdala za Jiřího Lederera, se kterým žila v Praze. Psala do polských novin, spolupracovala s polským kulturním a informačním centrem a pracovala jako překladatelka.
Po roce 1968, ve kterém její manžel prožil jeden ze svých novinářských vrcholů (Jiří Lederer patřil mezi nejznámější tváře reformní žurnalistiky), čelila perzekuci ze strany Státní bezpečnosti. Lederer byl v 70. letech z politických důvodů opakovaně vězněn: v roce 1970 a znovu v letech 1972–1973 a 1977–1980.
Oba manželé patřili mezi první signatáře Charty 77, v roce 1978 byla Ledererová mezi zakládajícími členy VONS, a to v době, kdy byl její manžel ve vězení a on sama doma s dcerou Monikou.
Nucené vystěhování
Po propuštění manžela byla rodina zařazena Státní bezpečností do akce s krycím názvem Asanace. Jejím cílem bylo vystěhovat některé disidenty z republiky. Poté, kdy Elzbietě Ledererové, jako občance Polské lidové republiky, hrozilo, že nedostane prodloužení pobytu, rozhodla se celá rodina nakonec vystěhovat do Německa.
Lederer i tam dál působil jako publicista, a zemřel až v roce 1983. Manželka se stala spolupracovnicí pařížského exilového časopisu Svědectví. A po roce 1989 dlouho, a marně, usilovala, aby bylo manželovi vráceno československé občanství.
Elzbieta Ledererová dostala v roce 2014 Cenu Václava Bendy, kterou uděluje Ústav pro studium totalitních režimů. Pohřbena je na hřbitově v německém Bad Birnbachu, kde je i hrob manžela.
Takovouhle ženu mi seslalo samo nebe! To bylo největší štěstí mého života! Nejraději bych Tě stiskl, pohladil a zulíbal Tvé oči, Tebe! Děkuju Ti, děkuju Ti za všechno, co bylo i co je.
z dopisu Jiřího Lederera, který z vězení napsal 13. února 1977
Poslechněte si reprízu pořadu Portréty v audiu.
Související
-
Jiří Lederer – třikrát vězněný novinář, který byl kronikářem normalizace
Disident, novinář, spisovatel a několikanásobný vězeň komunistického režimu – to byl Jiří Lederer, jedna z klíčových osobností české žurnalistiky roku 1968.
-
Shirley Temple-Blacková. V Praze prožila srpen 1968 i listopad 1989
Pátek 11. srpna 1989 byl nudným letním dnem. Nebýt přestavby a tenisového turnaje Čedok Open, neměli by novináři co psát. Přesto došlo k události, která stojí za zmínku.
-
Olga Barényi. Zapomenutá spisovatelka s dvojí identitou
Pražské povstání má dodnes klíčové místo v českém výkladu konce války. Jenže existuje i odlišný způsob, jak může být vnímáno.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
