Eva Svobodová: Francii čeká v neděli první kolo parlamentních voleb

Macron před pár měsíci vstoupil do prezidentské kampaně sebevědomě. Jistý si svou výhrou se ani neúčastnil společných debat kandidátů. Zatímco dnes mu předvolební průzkumy ukazují, že by ho ve volebním klání mohla porazit unie čtyř levicových stran – zelených, socialistů, komunistů a Mélenchonovy Nepoddajné Francie. Když třetí muž prezidentského klání vystoupil na konci dubna s heslem „Mélenchon premiérem“, průzkumy mu nedávaly příliš mnoho šancí. Macronovu pověst u levicových voličů ale v průběhu měsíce nespravilo ani jmenování sociálně citlivé technokratky Élisabeth Borne do čela nové vlády.

Čtěte také

Petr Janyška: Macron nadělil Francii staronovou vládu

Macron a jeho hnutí se zdají být pro levici příznivými průzkumy zaskočeni. Mélenchonovi, který často hovoří pohrdavě o Macronovi jako o „něm“, vrátil ránu současný ministr financí Bruno Le Maire, když v rozhovoru pro pravicový deník Le Figaro nazval Mélenchona „galským Chavezem“.

Prostor pro levicovou agendu

Složitá socioekonomická situace, ve které se celá Evropa nachází, dává prostor spíše levicové agendě. To může být jedním z mnoha důvodů, proč průzkumy nedávají příliš šanci republikánům ani Rassemblement National Marine Le Penové. Její výsledek se v druhém kole prezidentských voleb zdál být na jednu stranu bezprecedentní výhrou pro krajní pravici. „Stále druhá“ Le Penová ale naakumulovaný politický potenciál nebyla schopna využít a už krátce po prezidentských volbách se o ní psalo jako o Le Penové na prázdninách. Tváří v tvář dramaticky se zvyšujícím cenám energií i inflace je ochota voličů sledovat hádky politiků o křesťanských kořenech Evropy či slučitelnosti francouzských hodnot s islámem o poznání menší.

Čtěte také

Eva Svobodová: Jaký plán má francouzský prezident Macron s novou předsedkyní vlády Elisabeth Borneovou?

To ukázala i nedávná kauza, kdy město Grenoble povolilo ve veřejných bazénech plavky burkiny, užívané některými muslimskými ženami. Proti se vyjadřovali politici Rassemblement National i republikánů. Burkiny, kdysi výbušné téma, které týdny plnilo stránky francouzských novin, vydrželo sotva pár dní. Le Penová se poslední roky sice systematicky snaží zaměřovat na sociální témata, a tím zaujmout ostatními politiky opomíjenou část společnosti, otázky kupní síly, zdražování energií nebo zachování sociálního státu ale dnes dokáže pravděpodobně autentičtěji komunikovat unie levicových stran.

Cílem levice je od počátku kampaně kohabitace, tedy soužití prezidenta Macrona a Mélenchona jako premiéra, které by prezidentovi komplikovalo vládnutí. Pohledy politologů na to, co vnáší období kohabitace do francouzské politiky, se ale liší. Může vyvolat pocit vyrovnávání mocenských sil, ale také odmítání politiky jako takové, protože se smývá rozdíl mezi levicí a pravicí. Od roku 2002, kdy se sjednotila délka volebního období prezidenta i Národního shromáždění na 5 let, získal zatím každý prezident většinu v parlamentu. Na to dlouho sázel i Macron. Jedním z pravděpodobných scénářů také je, že nedojde ke kohabitaci, ale Macron bude vládnout menšinově. Znamenalo by to, že prezident bude muset hledat při každém hlasování podporu u opozičních poslanců – to by mu výrazně komplikovalo akceschopnost vlády.

Eva Svobodová|foto:Barbora Linková

Definitivní výsledky voleb budou známy až po druhém kole 19. června, ve kterém si Francouzi budou v každém obvodě vybírat ze dvou postupujících kandidátů. Část francouzských občanů může mít dnes právem pocit, že jejich zájmy nebyly od roku 2017 reprezentovány. Ve snaze vyhrát volby ale musí levicoví voliči přimhouřit oko nejen nad nesourodostí unie NUPES v environmentálních nebo evropských otázkách, ale také nad sympatiemi, které lídr Jean-Luc Mélenchon choval k Vladimiru Putinovi až do vypuknutí války na Ukrajině.

Autorka je politoložka