Expedice za houbami

Ideální na sbírání hub je prodyšný košík. Samotní mykologové dávají houby do krabiček, a to každý nález zvlášť. „Když je dá do košíku, tak se mu to všechno pomíchá a výtrusy mu vypadnou z jedné houby na druhou,“ říká Miroslav Beran z mykologické poradny v Českých Budějovicích. Rozhodně nedoporučuje houby sbírat do igelitových tašek. „Košík je ideální, aby to luftovalo a houby se nezapařily.“

Ke sběru hub je ideální košík|foto:Fotobanka Pixabay

Houby, to ale není jenom jejich sbírání na smaženici. Hub je na světě obří množství a v přírodě mají mnoho funkcí jako například rozklad organické hmoty. „Když jdeme v lese nebo na louce přes spadané listí, jehličí nebo větvičky, tak tyhle všechny části dřevin se musí rozložit, aby se zpátky uvolnily živiny v nich vázané a dostaly se zase k dřevinám,“ říká Ondřej Koukol z Katedry botaniky Přírodovědecké fakulty UK v Praze.

„V tomhle rozkladu je zapojeno obrovské množství organismů, živočichů a bakterií, ale klíčovou roli hrají houby, které propojují právě rozklad s vracením živin zpět do kořenů rostlin.“

Ještě donedávna patřily houby pod botaniku. Tam je v 18. století přiřadil švédský lékař a přírodovědec Carl von Linné, který začal s pojmenováváním živých organismů pomocí dvouslovných názvů. „Ve svém stěžejním díle Rostlinné druhy z roku 1753 zařadil houby mezi rostliny, což v odborných kruzích vydrželo až do konce 60. let minulého století,“ vysvětluje docent Koukol.

Plísně

Zvláštně vymezenou skupinou hub jsou plísně. Jan Svatopluk Pressl ve Všeobecném rostlinopisu z roku 1846 povýšil všeobecně používaný termín plieseň na odborný název určité skupiny mikroskopických hub a na oficiální rod.

„Toto pojmenování zůstalo různým houbám až do současnosti, takže máme houby, které se v češtině jmenují plíseň hlavičková, plíseň dusivá, plíseň šedá, ale na druhou stranu většina z nás používá termín plíseň ve smyslu mikroskopické houby, která nám roste na nějaké potravině, v podstatě nám ji kontaminuje a znehodnocuje.“

Penicilium roqueforti dělá uvnitř sýrů zelenou strukturu|foto:Fotobanka Pixabay

Často se zapomíná na tzv. ušlechtilé plísně, což jsou druhy hub opět rodu penicillium, u kterých byly přísně vybrány kmeny, které neprodukují žádné toxiny, jsou bezpečné a štěpí proteiny v mléčných výrobcích a dodávají jim specifickou chuť a vůni. Jedná se hlavně o druhy  penicilium camemberti, které dělá tu bílou povrchovou plíseň a penicilium roqueforti, které dělá zelenou strukturu uvnitř sýru.

V potravinářském průmyslu mají houby široké využití, především tedy enzymy, které se z nich extrahují a které dokáží například štěpit složitější látky. Využívají se pak při výrobě pečiva, vína nebo v mlékárenství.

Kropidlák černý je houba, která často kontaminuje potraviny a vytváří černou plíseň. Na druhou stranu je producentem kyseliny citronové. Ta se přidává do velkého množství potravinových výrobků nebo taky do léčiv či čisticích prostředků. Houbového původu je kyselina itakonová a ta je zase součástí kostiček stavebnice Lego. Více zajímavostí o houbách ale taky o samotném houbaření uslyšíte v dalším vydání Expedice.