F. M. Dostojevskij: Mokrý sníh. Sonda do duše zlého, zakomplexovaného a mstivého úředníka

Klasik ruské realistické literatury Fjodor Michajlovič Dostojevskij napsal příběh s názvem Mokrý sníh jako druhou část své novely Zápisky z podzemí.

Poprvé se spisovatel zmiňuje o díle, které se chystá psát, v dopise svému bratrovi Michailovi na podzim roku 1859. „V prosinci začnu psát román. Pamatuješ si, říkal jsem ti o jednom románu –  zpovědi, který jsem chtěl psát až po uskutečnění všech svých plánů, a říkal jsem také, že jej ještě musím prožít. V těchto dnech jsem se definitivně rozhodl jej začít  neprodleně psát... Jeho koncepce se ve mně zrodila v káznici, když jsem ležel na palandě v těžké chvíli smutku a vnitřního rozkladu.“

Původně mělo jít o rozsáhlé dílo, které bude ve třech částech popisovat život „člověka z podzemí“. Spisovateli ale v té době zemřela nemocná žena, takže v psaní Zápisků už nepokračoval a považoval dílo sice za nedokončené, nicméně kompletní. Jeho dvě části čítají dohromady pouze okolo 200 stran.

Poprvé byly Zápisky z podzemí publikovány v roce 1864 v časopise Epocha, který vydával právě bratr Dostojevského. Toto relativně krátké dílo je chápáno jako východisko k autorovým velkým románům, jako „předehra k existencialismu“.

„Bylo mi tehdy pouhých 24 let. Už tenkrát jsem vedl smutný a nepořádný život, samotářský až k zdivočelosti. S nikým jsem se nestýkal, vyhýbal jsem se hovoru s lidmi a čím dál tím víc jsem zalézal do svého kouta. V úřadě jsem na nikoho ani nepohlédl, ale dobře jsem zpozoroval, že mě kolegové pokládají za podivína. A co víc – měl jsem takový dojem, že se na mě dívají tak nějak skrz prsty. Dnes je mi naprosto zřejmé, že jsem se já sám z bezedné ctižádosti a snad i náročnosti vůči sobě díval často na sebe se zuřivou nespokojeností, hraničící až s odporem a svůj vlastní názor jsem v duchu připisoval ostatním.“

Klasik ruského realismu Fjodor Michajlovič se narodil před 200 lety – 11. listopadu 1821. V českém jazykovém prostředí nebyl na rozdíl od většiny jiných ruských autorů za svého života příliš znám, více se o něm začalo mluvit až po jeho smrti v roce 1881. Zápisky z podzemí vyšly česky poprvé v roce 1912. Nejznámějšími díly jsou Zločin a trest, Idiot nebo Bratři Karamazovi.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij měl pestrý život. Trpěl epilepsií, na čas propadl hráčské vášni a často se nacházel ve finanční nouzi. V roce 1849 byl jako mladý muž kvůli svému působení v ilegálním socialistickém hnutí zatčen a odsouzen k smrti zastřelením. Právě když měl zaznít smrtící výstřel, dorazila zpráva o tom, že mu car dal milost. Dostojevskij vnímal tuto milost jako své nové zrození, a to i přesto, že pak strávil dalších deset let ve vyhnanství na Sibiři.