Fin je Čech, co neblábolí. Víkend na chatě je severská rekreace se spoustou alkoholu a starých křivd

To samé se už bohužel nedá říct o herci a režiséru Carlu Reinerovi, kterému ruka osudu svlékla skotskou sukni. „Točil filmy o nás, měli jsme ho rádi! Muž se dvěma mozky, to je o Vítkovi, jinak by nemluvil tak pěkně, a Jsem žena nebo muž, to je o mně,“ vzpomíná dojatě Aleš, který má sukýnky zatím dovolené.

„Sexy křeny, lascivní ředkve!“ burácí studiem. Řeč kupodivu není o nepovedených filmech Adama Sandlera, ale o přívětivém veganském pornu, které rozhodně stojí za vidění. Sledování vyzývavé zeleniny ostatně Čelisti vřele doporučují i místo bezpohlavního skvostíku Davida Dobkina, jehož název Eurovize už o mnohém vypovídá sám.

„Eurovize je plná bizarních vyslanců národních popkultur. A pokud máte pocit, že tenhle film k tomu bude přistupovat podvratně, tak vlastně úplně naopak. Je to adorace naivity, dělá z ní něco velice pozitivního, je to chvála snílků, chvála lidí, kteří se nebojí jít absolutně za hranu,“ nastiňuje Vítek. „A chvála pitvořivé stylizace,“ neodpustí si rýpanec Aleš, kterému však dává za pravdu i Tomáš. „Písničky v Eurovizi ne že by vodsejpaly a člověk by je chtěl poslouchat, ale tohle snad drhne ještě víc než záznamy podobnejch šou.“ Takže zdravíme Conchitu a utíkáme raději do Karviné za sáčky Perryho Masoně.

„Mně tyhlety noirový věci tou svou zteřelostí připadaly vždycky trochu směšný. Iritoval mě výběr hlavního hrdiny i hudební kolorit,“ komentuje rozmrzele nový remake staré seriálové klasiky Aleš. „To jeho zvláštní chcípáctví mě dokázalo někdy rozesmát. Spíš jsem měl problém se zvláštní neuspořádaností. Hroznej rozpal!“ přizvukuje Vítek, který však viděl podobně jako Aleš pouze pilot. To se jim to kecá! Co si ale myslí Tomáš, který Perryho Masona poctivě dokoukal celého? „Vy jste to dost vystihli,“ konstatuje zasmušile. Hodiny, které za nás odseděl u obrazovky, teď alespoň můžeme s klidným svědomím strávit hodnotněji. Co takhle víkend na chatě, přátelé?

Režisérka Jenni Toivoniemi sice rekreační objekty na rozdíl od Aleše nevytápí na 42 stupňů, ale ne všichni to rádi horké. „Trochu nespravedlivě jsem na začátku řekl, že je to jak Hřebejk. Není to jak Hřebejk. Je to lepší než Hřebejk,“ přibližuje lokálnímu divákovi severský film Vítek, zatímco mává fanynkám za sklem studia.

„Ne omylem měl tady světovou premiéru dříve než finskou, protože my všichni chataříme. Ale tahle parta provádí trochu něco jiného, než že by se starala o své trávníky. Lidé nonstop pijí a za polárním kruhem se tak maximálně sešeří, takže je to nekonečný mejdan, vlastně spíš kocovina. Nepropíjejí se ale do blábolení, které známe z našich večírků, Finové stále mlčí a vypadají střízlivě, s tím se tam pracuje. Ten film postupně střízliví,“ přemítá Tomáš. „Všednodenní surrealismus,“ uzavírá zasněně Aleš, který je sice teplomilný, ale pro kvalitní severské scénáře má přesto slabost. Obzvlášť v létě.