Flašinetáři jsou jako jedna rodina. Hrají hlavně pro radost a stále mají kliku

První ročník Nymburského festivalu flašinetů místním lidem připomněl zdejší oblíbenou postavičku. Flašinetář Zdeněk Kopeček se narodil v roce 1930 a zemřel v roce 2014. Nymburští obyvatelé ho znali jako železničáře a pastevce. Potkat jste ho mohli u Labe s krávou na provázku. „Pan Kopeček bydlel, když přejdete tu lávku, tak hned pod tou lávkou,“ vzpomíná místní divadelník Jaroslav Šturma. „Byl menší, nepatrně při těle, velice sympatický, pořád se usmíval. Buřinku nosil, šátek, takový tričko, vestičku, …No a flašinet měl na kočárku, takovým dětským, s tím jezdíval.“

Pan Kopeček hrával na oslavách města, na posvícení i na dnech otevřených dveří místního pivovaru. Na podobný flašinet přijeli zahrát nadšenci ze Spolku přátel flašinetů a mechanické hudby. Hrají stejně jako pan Kopeček hlavně lidem pro radost. Jejich hrací skříňky umí zahrát dobové šlágry, jarmareční písničky, ale také vážnější kousky jako Ave Maria.

„Těch flašinetářů v Čechách, asi bych to spočítal, ale potřeboval bych na to chvíli čas a psát si to na papír. Není jich zase tolik, je jich asi do patnácti, kteří chodí hrát. Třeba někteří lidé flašinet doma mají, ale veřejně s ním nikde nevystupují,“ vysvětluje prezident spolku Jan Bondra. V černé buřince a šedé pláštěnce vozí svůj flašinet na vozíku s odpruženými koly. Flašinety jsou jeho velkým koníčkem. Hudební skříň umí zrestaurovat a dokonce si sám vyrábí papírové pásky s melodií, které potom točením kliky rozehraje.

Jak začne flašinet hrát, hned se lidé otáčejí. Většinou s ním mají spojené hezké vzpomínky na loutkové divadlo, cirkus nebo třeba na pohádku Tři veteráni. Flašinetář by neměl nechat flašinet dlouho zahálet. „Když flašinet někde chvíli odpočívá, musí se pak celý zkontrolovat, takže se řeší, jestli není rozladěný, jestli někde neuniká vzduch, jestli jsme dobře vybavení na tu akci, protože ono se to nezdá, ale nesmíme na nic zapomenout,“ vysvětluje s úsměvem Patrik Pařízek ze Spolku přátel flašinetů a mechanické hudby. „My kdybychom zapomněli třeba kliku, no tak si moc nezahrajeme.“

Jak na nymburského flašinetáře Zdeňka Kopečka vzpomíná místní pamětník? Poslechněte si v příspěvku Báry Kvapilové.