Fotbal Maďary spojuje jako nic jiného. Orbánova gigantická mise je ale promarněná šance

Pro Maďarsko má fotbal obrovskou historickou symboliku. „Pro vládní Fidesz a jeho narativ, tedy pro maďarskou velikost a důležitost, pro to, aby se Maďaři mohli cítit hrdí sami na sebe, je domácí fotbal natolik obrovsky symbolický prostor, že si toho Viktor Orbán dobře všiml. Pochopitelně jsou tací, kteří si to nemyslí, ale v tomto ohledu existuje určitý společenský konsenzus,“ soudí János Kele.

I proto se fotbal stal pro Viktora Orbána jedním z prvních velkých národních projektů po nástupu do vlády v roce 2010. Maďarský premiér je upřímným fotbalovým fanatikem, jeho láska ke hře se ale spojila i s pragmatickými a ekonomickými motivy. 

Za posledních 11 let se pouze na výstavbu či rekonstrukci stadionů vynaložilo z vládních peněz v přepočtu přes 30 miliard korun. Což je částka, se kterou operovalo třeba české ministerstvo zdravotnictví celé poslední čtyři roky. I díky vládním pobídkám do fotbalu se mu tak dařilo držet si spřízněné velkopodnikatele na své straně.

Čtěte také

Fotbalová orbanizace pohltila i Euro. Jak maďarská politika mění sport?

Zvláštním způsobem tak fotbal spojuje i maďarskou společnost napříč politickým spektrem. „Konsenzus panuje napříč voliči všech stran i v tom, že se přece jenom do maďarského fotbalu nalilo až příliš mnoho peněz, a nebylo to potřeba. Nebylo potřeba postavit tolik stadionů, tu přehnanost mnozí vidí,“ vysvětluje Kele.

„Je tu zlepšení. Pokud jde o infrastrukturu, je to zlepšení dokonce obrovské. Všechno, co se dalo zlepšit díky penězům, se udělalo. Co se ale penězi koupit nedá, protože jsou k tomu potřeba vědomosti a odborný systém, tedy vymáhání kvality, monitoring, zpětná vazba a hodnocení a tak dále, to tu neexistuje. A výsledek je takový, že z obrovského, nepředstavitelného množství peněz jsme dosáhli na drobné zlepšení,“ tvrdí Kele.

Maďarský fotbal už více než celé desetiletí zažívá obrovský boom. Alespoň z pohledu ze zahraničí. Proč je ale realita daleko složitější? Poslechněte si novou Tribunu s maďarským novinářem Jánosem Kelem.