Fotografoval anglického prince. Rodové motto Norberta Záliše zní: „Nikoli zlatu, ale cti sloužíme“

1. říjen 2022

Portrét fotografa, publicisty a hipologa Norberta Záliše, někdejšího ředitele Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, kterému se mimo jiné i s pomocí fotografií podařilo přesvědčit politiky a veřejnost, aby na starokladrubské koně pohlíželi jako na kulturní fenomén. O tématu dále hovoří legenda české krajinářské fotografie Jiří Havel. Premiéru poslouchejte on-line po dobu pěti týdnů po odvysílání.

Na starém statku nedaleko Chlumce nad Cidlinou žijí jeden muž a jeden kůň. Muž o sobě tvrdí, že obešel kruh a že „slavnej už byl“. Příběh Norberta Záliše by vydal na román, stejně jako příběhy jeho předků. Kdyby Bohumil Hrabal nenapsal Obsluhoval jsem anglického krále, Norbert Záliš by vám mohl posloužit podobnou historkou, neboť ji prožil jeho otec, majitel vyhlášené pražské restaurace U Pravdů, v níž se potkávaly velké postavy meziválečné kultury.

Norbert Záliš se ale vydal jiným směrem, čemuž napomohl jeho otec tím, že mu místo motocyklu, po kterém toužila většina vrstevníků třináctiletého kluka, pořídil koně: „Prý kvůli menší pravděpodobnosti, že se na něm zmrzačím.“ A láska ke koním způsobila, že syn začal uvažovat o studiu veterinární medicíny. Zatímco mladík si své povolání představoval s krédem „buď dobrý ke zvířeti“, na škole se dozvěděl, že krédem socialistické veterinární medicíny je zachraňování hodnot na stůl pracujících, což pro něho bylo velmi drsné rozčarování.

Fotografie namísto hodnot na stůl pracujících

Měl ale „plán B“. Když začal pracovat jako podnikový zvěrolékař státního statku v Podkrkonoší, východiskem se mu stala fotografie. Jako kluk fotil koně povozníků, v dospělosti vytvořil cyklus Koně hory dřevaři a postupně se vypracoval v respektovaného fotografa koní. Publikoval především v západoevropských magazínech. Věhlas mu přinesla série snímků nehody čtyřspřeží prince Filipa, nad nimiž později filmaři s manželem britské panovnice Alžběty II. natočili dokumentární snímek.

Ale to byl teprve v polovině kruhu

Jako kluk napsal dopis řediteli kladrubského hřebčína s dotazem, co musí udělat, aby se jednou mohl stát jeho nástupcem. V odpovědi stálo, že pravděpodobnost, že se mu to kdy podaří, je velmi malá. Ta nepatrná naděje se ale počátkem devadesátých let minulého století vyplnila. Stejně jako vize, kterou Norbert Záliš ohledně českého koňského chovatelského unikátu prosadil: „Kladruby byly nejstarší kontinuálně existující velký hřebčín na světě. Proto jsem začal usilovat o to, aby starokladrubští koně byli vnímáni ne jako zemědělský relikt, ale jako kulturní památka.“

Rozhlasový portrét hipologa, fotografa, publicisty a někdejšího ředitele Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem dr. Norberta Záliše, pořad nazvaný „Nikoli zlatu, ale cti sloužíme“, v Českém rozhlase Hradec Králové připravili autor Milan Dus a režisér Pavel Krejčí.

autoři: Milan Dus , Pavel Krejčí
Spustit audio